Putinův geostrategický revanšismus se neomezuje jen na Sýrii

Před Ukrajinou 2/2014 byli ruští vojáci od 25.12.79 na okupační expedici v Afghánistánu, aby pokračovali v dubnovém palácovém převratu z roku 78, kterým Kreml s hlavním organizátorem Háfizulláhem Amínem svrhl Daúda, načež Amína

Kreml pověřil šéfováním tajných služeb.

To, že v 9/79 Háfizulláh Amin nechal svého marxistického kolegu Tarákího po konzultaci s Brežněvem, jenž mu řekl, že je to jeho volba, udusit polštáři, se Kremlu hodilo, protože mohl okupaci zdůvodnit ochranou afghánského „ lidu“ před CIA agentem Aminem, kterého se KGB několikrát snažila otrávit, ale  přiotrávila jen jeho synovce. Poslední pokus o otrávení Amina proběhl pár hodin před útokem Specnaz na prezidentský palác 27.12.79/Operace Bouře 333, velel ji gen.KGB Jurij Drozdov (zemřel 017/91 let), nepodařilo se jim ani odstřelit jej sniperem, nakonec jej kremelské Specnaz komando zavraždilo i spolu s 200 příslušníky jeho ochranky, povraždilo i jeho rodinu, včetně jeho syna, postřelená dcera přežila.

Kreml svým vojákům a veřejnosti tvrdil, že Amin byl agentem CIA, přestože Amin až do útoku na prezidentský palác odmítal informace vlastní tajné služby, že jej chce Kreml svrhnout a tvrdil, že je Brežněv na jeho straně.

Při invazi se SU výsadkáři + jednotky Specnaz zmocnily Salangského tunelu ( Kreml pod Salangským průsmykem v roce 64 “nezištně” vybudoval stejnojmenný strategický tunel ( 2.7 km ve skále ), kterým se doba jízdy z Kábulu na sever pro kremelská vojska zkrátila ze tří dnů na několik hodin ( stejný důvod měl Rokský tunel mezi Severní a gruzínskou Jižní Osetií ).

Do afghánské armády ruské jednotky po rozbombardování vesnic nahnaly všechny místní přežilé mladé muže, stejně se chovali mudžáhedínové, kteří muže nahnali do svých oddílů, zatímco SU tisk přinášel obrázky usměvavých SU vojáků, kteří v Afghánistánu budují sirotčince.

Před SU invazí do ČSSR 21.8.68 přijel “ zhodnotit “ případné možnosti pro kladení odporu čsl. armády gen. Alexej A. Jepišev, náčelník Hlavní politické správy SU armády spolu s několika SU generály – dobový snímek zachycuje SU ministra obrany maršála Andreje Grečko vedle čsl. ministra obrany Martina Dzúra a gen. Jepiševa na ministerstvu obrany v Praze noc před okupací 21.8.68, která začala již k ránu 20.8.68, kdy u budovy generálního štábu zastavila šestice vozů, z nichž vystoupilo dvacet vyšších SU důstojníků, kteří rychle a v tichosti zmizeli uvnitř budovy - viz Nejdelší (okupační) noc ministra obrany Dzúra - Aktuálně.cz zpravy.aktualne.cz/domaci/nejdelsi-okupacni-noc.../r~i:article:788084/

Také před invazí do Afghánistánu přijel v 4/79 na “ přátelskou “ návštěvu do Kábulu gen. Jepišev s několika SU generály, mj. s generálem Ivanem G. Pavlovským, vrchním velitelem SU pozemních sil, jenž 21.8.68 velel invazním jednotkám do ČSSR, a s 60 dalšími vysokými důstojníky, na několikatýdenní průzkumnou cestu po Afghánistánu ...

Stejně jako Američané ve Vietnamu, i SU armáda nedostatek pozemních sil nahrazovala neefektivním bombardováním horských vesnic i hustě zalidněných oblastí, bombardováním Sověti začínali každou vojenskou akci – mrtvé Afghánce nikdo nepočítal. Viz můj článek  Sovětský Hurvínek v Afghánistánu 1979 -1989 - Andrea Kostlánová  ).

Na straně Asáda bojoval Putin, syrská armáda ( na papíře čítala 100.000 vojáků, ve skutečnosti 20.000 - 30.000 ),která byla již na podzim 013 na pokraji svých sil, takže museli v její prospěch zasáhnout íránští vojáci (10.000-20.000) + Hezbolláh (2.500 mužů).

Kreml celé 4 roky svým vetem v RB OSN blokoval jakoukoliv politickou dohodu o předání politické moci na základě politického jednání, ale třebaže genocidního Asáda podporoval finančně i vojensky, Asádova armáda jen ustupovala.

Počátkem roku 015 povstalci (podružně i zahraniční žoldáci z IS ) dobyli celý sever, a v 5/015 skupina al-Nusra + Jaish al-Fatah/Dobyvatelská armáda obsadily i poslední Asádovy pozice v provincii Idlib.

Asádova armáda kolabovala, a Putinovi hrozilo, že přijde o strategický přístav Tartus ( „ nedaleko „  TR úžin a Suezského kanálu ) a leteckou základnu v Latakíji ( ze které radary sleduje celý BV, zejména TR a základnu NATO Incirlik ). Proto vojensky zasáhl.

Ruskou agresi v Sýrii izraelská média předpovídala již od léta 015, během kterého Putin do Sýrie převážel přes Bospor vojenskou techniku.

V týž den, kdy o to Putin požádal, 30.9.15, Duma Putinovi agresi ve spolupráci s Asádovou armádou a s proíránskými milicemi libanonského Hezbolláhu odsouhlasila.

Předseda zahraničního výboru Dumy oznámil, že Kreml má vyslání armády do Sýrie povoleno na 4 měsíce …

Ruská armáda tak úspěšně torpédovala jednání v Ženevě, která z důvodu ruské agrese skončila, sotvaže začala.

Ruská armáda se na agresi do Sýrie připravovala manévry z jara 015, do nichž bylo zapojeno 95.000 vojáků, ale i diplomatickou kouřovou clonou ( setkání 15 šéfů států Asie a BV v Ufě v 7/015 a v 8/015 se zástupci UAE, Jordánska a Egypta v MOW, ruský tisk psal o „ arabském summitu v Moskvě „ ).

Již v 3/15 Kreml v zahraničí spěšně nakupoval nákladní lodě, již na jaře 015 západní zpravodajské služby identifikovaly v Asádově armádě ruské vojáky, od 5/015 u syrského pobřeží kotvily ruské válečné lodě.

Od srpna 015 Kreml již nezakrytě leteckým mostem dovážel na ruskou vojenskou základnu Hmeimim v Latakíji ruské vojáky a vojenskou techniku.

V 9/015 stálo na základně 12 bombardérů Su-24, 12 podpůrných letounů Su-25, 4 víceúčelové stíhačky Su-30SM, jeden průzkumný letoun Il-20, 12 útočných vrtulníků Mi-24P a 4 dopravní vrtulníky Mi-8 + 1.500 ruských vojáků  ( satelitní záběry ).

K jejich ochraně Kreml rozmístil protiletadlový sytém Buk M2 a Pancir, po sestřelení své bombardéru Su-24 měl záminku k tomu, aby základnu Hmeimim posílil ještě o systém S-400 (Putin v 5/017 v Soči uzavřel kontrakt s TR, které má 2. největší armádu NATO, na dodání protivzdušného systému S-400 (S-400 Putin rozmístil v Sýrii, Íránu dodal S-300), kontrakt vyzradil Erdogan, Putin jej 1.6.17 potvrdil ) a základnu Tartus o systém S-300 ( ten byl v Sýrii minimálně od roku 011). Ruské základny ještě chránily dělostřelecké systémy MSTA-B a tanky T90.

Přesouvání vojáků a materiálu do Sýrie Kreml vysvětloval „ cvičnými „ vojenskými manévry a „ technickou „ pomocí Asádovi.

Vojenskou techniku převážely ruské dopravní letouny Antonov 124 a Il -76, Šojgu koncem prosince 015 tvrdil, že ruské letouny převážejí vojenskou techniku v objemu 1.500 tun denně.

1.9.15 Putin vybídl k vytvoření koalice proti IS a Frontě al-Nusra, což Západ na půdě OSN odmítl s tím, že Putin bombarduje jen protiasádovskou opozici, nikoliv IS.

15.9.15 se Putin již nezakrytě přihlásil k vojenské intervenci slovy, že Kreml jednoznačně podporuje Asádovu „ zákonnou“ vládu, která se v Damašku ocitla ve stavu obležení, a je nutno ji vysvobodit.

Putinův projev v OSN 28.9.015 byl velkou fraškou  - „ Připojte se k nám v boji proti IS „ , dnes naopak Putin požaduje okamžitý odchod US jednotek ze Sýrie, jako by již patřila Gazpromu. Putin na půdě OSN svoji agresi vůči Sýrii ospravedlnil bojem proti IS, třebaže bombardování měst nelze ničím ospravedlnit, je to válečný zločin par excellence.

30.9.15  Putin v TV zmínil ruský vpád do Sýrie slovy:“ Mezinárodní terorismus lze vymýtit jen jediným způsobem – vyhladit teroristy na jejich vlastním území a nečekat, až dorazí k vám „ …

Ve stejné době Putin vyslal jednotky i do iráckého Mosulu, třebaže Putin neměl žádnou legitimitu, aby vyhlašoval  „ mezinárodní koalici „ vůči žoldákům z IS, z nichž většina měla ruské pasy.

Cíle ruského bombardování utvrdily Putina ze lži, výlučně se soustředˇovaly na vyčištění osy Damašek- Aleppo a pobřeží od Asádových nepřátel.

11.11.015  Putin v ruské TV přiznal, že cílem ruské intervence není boj proti IS, ale stabilizace Asádova režimu.

Putin využil Obamovy neschopnosti zaplnit BV prostor. Obama od začátku protestů finančně a diplomaticky podporoval protiasádovské povstalce, ale nebyl schopen si vynutit nepřekročení červené linie - použití chemických zbraní Asádem, kdy Obama zradil Hollandeho a na poslední chvíli odvolal US-francouzské bombardování Asádovy vládní čtvrti, třebaže již piloti seděli ve svých strojích.

Místo bombardování Asádovy čtvrtě pacifista Obama Putinovi doručil svoji nabídku – chemické odzbrojení Damašku pod dohledem Organizace pro zákaz chemických zbraní, kterou Putin „srdečně „ přijal s tím, že na likvidaci Asádových chemických zbraní dohlédne osobně, viz US-ruská dohoda ze 14.9.13, která Asáda udržela u moci.

Obama tak Sýrii přenechal Putinovi, a začal se soustředit na vyřešení „ íránské otázky „ ...Putinova revanšistická geostrategická hra se však zdaleka neomezuje jen na syrskou otázku.

Nejen ovládnutím Sýrie a Libye ( destabilizací Libye Putinovým maršálem Haftarem, CNN nedávno odvysílala reportáž o veřejných trzích s černými otroky v Libyi, Arabové jsou rasisté)  Putin Západ na BV „ obklíčil „ , a pomstil se tak za bombardování Libye západní koalicí z 3/011 , třebaže k vojenskému zásahu dala souhlas RB OSN v rezoluci č.1973, kterou Putin nevetoval.

Rezoluce RB OSN č.1973 ze 17.3.11 o Libyi dle ruského výkladu zmocňovala k ochraně civilního obyvatelstva, nikoliv ke svržení Kaddáfího.

Ve skutečnosti rezoluce OSN 1793 intervenující státy zmocňovala k jakýmkoliv krokům, které jsou v zájmu ochrany civilistů, tedy i ke svržení režimu, jehož jednotky civilisty terorizovaly, proto byla odhlasována, stejně tak v Iráku (03), kdy rezoluce RB OSN byla výslovně namířená proti Saddámově režimu.

Putin má za potlesku monarchií Zálivu své jednotky a stíhačky i v západním Egyptě, což se světová věřejnost dozvěděla počátkem roku 017, aby podpořil maršála Sisiho v jeho boji proti egyptským islámistům ( jací asi profesionální vrazi 24.11.17 vystříleli mešitu v Gaze, 305 mrtvých vyznavačů súfismu ), proto Putina podporují především UAE .

Kreml byl prominentním  «  přítelem «  a dodavatelem zbraní Asádova i Kaddáfího režimu ( viz můj článek Francouzské a ruské zbrojovky pláčou nad hrobem Kaddáfího ), protože v Sýrii Kreml potřeboval středomořský přístav Tartus a o základny usiloval i v Libyii, proto Kreml vrhl do boje proti prozápadní ústřední vládě maršála Haftara, jenž se, spolu s Putinem, vysmál mezinárodně vyjednanému příměří i mezinárodně uznané ústřední vládě.

V době pádu SU padl i vojenský rozpočet, který za SU činil zhruba 246 mld dolarů, v roce 94 14 mld dolarů, jediné, co v RF odstrašovalo, byly jaderné zbraně ( US čas. Time v roce 90 SU charakterizoval jako «  Burkina Fasso (ex Horní Volta) s jadernými zbraněmi «  –  Kremlu za SU sloužily k jadernému odstrašení/vydírání, dnes Putin/Lavrov a spol. veřejně prohlašuje, že je nebude váhat použít jako první k ochraně ruských zájmů, což prohlašuje i severokorejský maňásek Kim Čong-un, viz pravoslavný kněz vyhrožuje jaderným útokem, Rusové nemají co ztratit

http://www.amn.com.ua/podiyi/u-nas-est-mnogo-oruzhyya-massovogo-unychtozhenyya-a-russkym-teryat-nechego-pravoslavnyj-svyashhennyk-ugrozhaet-yadernym-udarom-vydeo/?_utl_).

Po uzurpaci moci Putinem v 3/00 začaly tiché čistky v armádě ( autonehody, sebevraždy, travičství  ap.), v 8/00 proběhla bizarní aféra s ponorkou Kursk, kdy Putin nechal 118 živých námořníků v ponorce bušit na stěny, dokud všichni, jeden po druhém nezemřeli, aniž by pro ně hnul prstem –námořníci museli zemřít, aby nebylo svědků, viz můj článek Ponorka Kursk.

Všichni svědci do jednoho zemřeli i v dalších bizarních kauzách v režii Kremlu.

Vpád do Gruzie v 8/08 potvrdil, jak je na tom ruská armáda špatně, proto následovaly další armádní čistky (09), nepokoje v armádě a nepodařený vojenský puč (010), po kterém mohl Putin konečně polozlikvidovat poslední pro sebe nebezpečná centra – elitní výsadkové jednotky armády ( které v té době poslouchaly jen svého gen. Šamanova, jenž je v 9/09 použil proti Putinovi, viz Kauza Šamanov ) , stejně tak v 4/016 zrušil další pro sebe nebezpečný útvar elitní jednotky ministerstva vnitra OMON + SOBR, které nahradil svoji soukromou  Národní gardou – zrušil je po vládním puči z 2/015 (27.2.15 zastřelen Boris Němcov ), kdy za šéfa ministerstva vnitra dosadil svého věrného bodyguarda, kterého povýšil na generála, Viktora Zolotova.

http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/206921-valka-o-krym-ukazala-neschopnost-ruska-a-nebyla-jedina/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Sýrie má jedinou šanci- že padne Putinův režim v Rusku. http://www.catholicherald.co.uk/commentandblogs/2017/04/07/an-end-to-putins-regime-is-syrias-best-chance/