Pro Stalinův pakt s Hitlerem komunistické strany vystupovaly proti válce s nacisty

V důsledku Stalinova paktu s Hitlerem (1939) komunistické strany až do 22.6.1941 vystupovaly proti vyhlášení války Hitlerovu Německu, a svým členům komunistické strany zakázaly podílet se na odboji proti nacistické okupaci –

– až do 22.6.41 byl Stalin Hitlerův spojenec, což se projevilo i na udávání prozápadních odbojářů ze strany prokremelských aktivistů  z komunistických stran.

Ne všichni komunisté Stalinovi po jeho uchopení moci v roce 1929 věřili, právě ti byli na seznamech Gestapa pozatýkáni jako první – tyto seznamy nepohodlných členů komunistických stran Gestapo většinou našlo v sekretariátech ÚV, kde je vedení, evakuované do Moskvy, okatě nechalo vystavené hned navrchu …

Jak NKVD financovala hollywoodský zábavní průmysl

Agent NKVD Boris Morros /1891-1963/, člen US KS, emigroval s rodiči z Ruska 1922, od roku 1934 byl agentem NKVD „Frost“ , jeho řídícím byl Vasilij Zarubin. S kapitálem od NKVD se vypracoval na významného filmového producenta Paramount Pictures ( US filmový průmysl založili Židé, kterým nebylo dovoleno podnikat v divadlech, která byla jen pro US smetánku, zatímco kina byla pro nižší vrstvy ).

V 8/1943 šéf FBI Hoover obdržel anonymní dopis, který Morrose označoval za agenta NKVD, řízeného Zarubinem.  Dnes zdroje uvádějí, že dopis poslal NKVD důstojník Vasilij Markov alias „Mironov“ ( neplést si ho s Nikolajem Mironovem ze Směrš ), jenž současně poslal i anonymní dopis Stalinovi, který obviňoval NKVD rezidenta v NYC Zarubina, že je německým špiónem.

Bolševický stát, založený na otrocké práci třídních a politických nepřátel v gulazích, neměl peníze na potraviny, ale měl nákladný a navzájem soupeřící špionážní systém. O zahraniční agenty mezi sebou bojovaly nejen sovětské ambasády a KGB rezidenti, ale i zahraniční výbor ÚV KSSS.

Největším postrachem pro sovětské ambasády i pro NKVD rezidenty byli rezidenti NKVD kontrarozvědky, kteří dokázali zničit pověst jakéhokoliv diplomata, včetně velvyslance. Informátoři NKVD kontrarozvědky infiltrovali každou sovětskou ambasádu, a trestali diplomaty odvoláním do Moskvy za každý projev neloajality či osobní slabosti.

V 12/1943 Zarubin vzal Morrose na setkání s Alfredem Stern a jeho manželkou Marthou Dodd Stern, NKVD chtěla, aby Sternovi sponzorovali Morrosovu  hollywoodskou Music Company, která poskytovala Morrosovi krytí pro špionáž. Sternovi do ní vložili 130.000 dolarů.

1947 Morros, odhalený projektem Venona, začal spolupracovat s FBI, odhalil FBI Jacka Soble /1903-1967/ a jeho sítˇ, zatímco do Moskvy předával FBI dezinformace.

Filmový producent Morros, jenž si tykal s veškerou hollywoodskou hereckou smetánkou, začal v této době, již jako agent FBI, na KGB vymáhat finance na svůj projekt US TV stanice, ale KGB mu finance nedala.

Jack Soble „ Abram“/1903-1967/ a jeho bratr Robert Soblen /1900 Litva- 1962 LON/ byli bohatí litevští Židé, kteří studovali na Berlínské univerzitě, na které vstoupili do KSN ( komunistické strany napříč Evropou a US byly zaplaveny členy z řad bohatých třídních nepřátel ).

1927 Jack Soble odjel z Berlína do Ruska, aby se oženil, zde se uskutečnil jeho kontakt s Čekou, jinak by jeho manželka Myra nemohla z Ruska vycestovat, ledaže by byla čekistka. Po svém návratu do Berlína pod jménem Abraham Senin se spolu s manželkou a s bratrem Robertem stali vášnivými trockisty, v důsledku svého okázalého trockismu byl Soble z univerzity i z KSN vyloučen.

V Turecku 1931 navštívili Trockého, jehož tajnou korespondenci předávali NKVD. Jejich aktivity však vyvolávaly podezření, 1932 Trocký oba bratry vyloučil ze své strany Levá opozice - ti proti němu začali spolupracovat s KSN.

Po nástupu Hitlera se bratři a Myra vrátili do Moskvy, kde pracovali pro Profintern/Red International of Labour Unions - Rudou internacionálu odborů, a 1940 Berija celou rodinku vyslal přes Japonsko a Kanadu do US, kam dorazili 1941. Soble převzal NKVD sítˇ Zarubina ( mj. manžele Sternovy + manžele Zlatovské ), jenž se pod jménem Vasilij Zubilin stal šéfem NKVD v US.

Robert Soblen si v NYC otevřel praxi psychiatra, špehoval exilované trockisty a převážel ukradené vojenské dokumenty.

Jane Foster Zlatovski /1912-1979/ se 1936 provdala na NL diplomata působícího na Bali, 1938 se rozvedla a vstoupila do KS, kde byla rekrutována agentkou NKVD Marthou Dodd, takže z KS musela formálně vystoupit, v 9/1939 se vrátila do US a pronajala si zde byt od US komunisty a NKVD agenta Henryho Collins.

Zlatovská je zmiňována ve dvou dešifrovaných zprávách z Venona z roku 1943 a 1944 pod kódovým jménem Slang.

1943, kdy pracovala na strategickém úřadu Board of Economic Warfare ( kde byl jejím nejlepším přítelem US komunista a NKVD agent Charles Flato) , a současně  až do 1946 pro OSS v sekci Indonésie,  se seznámila se Zlatovským, kterého si vzala. Po japonské kapitulaci byla Fosterová prvním OSS agentem, jenž dorazil do Indonésie s úkolem zjistit, zda se Sukarno připojí ke spojencům.

Manželé Zlatovski byli obviněni, stejně jako Jack a Myra Soble, 1957, ale v té době žili v Paříži, takže nebyli zatčeni, v rozhovoru pro list The NYC Times Morrosovo tvrzení popřeli, přiznali se však pařížské pobočce FBI a francouzské tajné službě.

Jack a Myra byli zatčeni 1957 poté, co se Boris Morros 1947 přiznal FBI, že je NKVD agentem, a odhalil FBI Sobleho sítˇ .

Jack, kterého psychologové označili za psychopata, se 1958 pokusil o sebevraždu, spolykal šrouby a matice, nakonec se přiznal a spolupracoval, za špionáž dostal 7 let, Myra 5 let (zkráceno na 4).

Bratr dr. Robert Soblen  „Roman“  /1900-1962 sebevražda práškami poté, co mu Izrael i Británie odmítly udělit azyl/ byl zatčen 1960, 1961 jeho bratr Jack proti němu svědčil, tak jako proti všem, třebaže Robertův obhájce požadoval, aby byl Jack zbaven svéprávnosti. Proto byl po vynesení rozsudku nad bratrem brzy propuštěn z vězení za „ dobré chování „.

Robert byl odsouzen za předávání vojenských dokumentů OSS na doživotí, protože odmítl spolupracovat. Během odvolání byl propuštěn na kauci ve výši 100.000 dolarů, ale utekl na falešný kanadský pas do Izraele, kde se domáhal izraelského občanství na základě izraelského zákona O návratu Židů ( nemohl by být vydán), ale byl zatčen v hotelovém pokoji s tím, že zákon neplatí pro zločince.

Třebaže v té době US a Izrael neměly dohodu o extradici, byl z Izraele vyhoštěn kvůli padělanému pasu a deportován letadlem do US. Během mezipřistání v Londýně si v letadle podřezal žíly na zápěstí a bodl se nožem do břicha, takže byl v Londýně hospitalizován a podal žádost o politický azyl anebo právo odjet do jakékoliv země kromě US.

Azyl nedostal, v den deportace si vzal barbituráty a upadl do bezvědomí, ze kterého se již neprobral.

Charles Flato /1908-1984/ byl US spisovatel, člen US KS, stejně jako jeho manželka, až do 7/1945 pracoval pro US Kongres, jeho vlastizradu prokazují depeše z Venona. Na sklonku života se přátelil s komunistkou Susan Rotolo /1943-2011/, které odkázal své auto, jež byla v letech 1961-64 přítelkyní Boba Dylana, a v roce 1964 navzdory zákazu odjela na Kubu s tím, že Castrův režim je demokratický.

Henry Collins /1905-1961 „autonehoda“/ vystudoval 2 US prestižní univerzity, byl přítelem z dětství Algera Hisse. Collins pracoval pro US vládní úřady do roku 1947, 1945 pracoval pro US zamini v Německu. Jako kpt. US armády se zúčastnil protiofenzívy v Ardennách 1944/45, v níž byl za statečnost vyznamenán.

1948 se stal šéfem Americko-Ruského institutu v NYC, v té době začal proces s Hissem, svědčil i Collins. 1950 Collins žil na ranči u Los Alamos, 1952 Nathaniel Weyil /1910-2005/ z rodiny levicového německého Žida, potvrdil, že Collins byl členem NKVD skupiny Harolda Ware, která působila ve Washingtonu ( její komunističtí členové museli své členství v KS po dobu práce pro NKVD pozastavit ), jejímž členem byl i Alger Hiss.

Weyil 1932 šéfoval Národnímu svazu studentů a 1933 vstoupil do KS, vystoupil z ní po podepsání nacisticko bolševického paktu z roku 1939, a stal se antikomunistou.

Ware po něm chtěl, aby vstoupil do diplomatických služeb, a nechal se zařadit do personálu prvního US velvyslance v Moskvě Williama Bullitt.

Stalin od první chvíle, kdy v roce 1929 převzal moc, se doprošoval US kapitalistů, aby jej diplomaticky uznali s tím, že ruský dluh vzorně splatí zlatem, které mu na Kolymě v otrokářských gulazích vytěží třídní a političtí nepřátelé, ale US na jeho vnucování se nereagovaly. Teprve FDR pod vlivem své levicové manželky Stalinovo Rusko uznal 4 měsíce po svém nástupu do funkce 1933, a to z ekonomických i politických důvodů ( japonská agrese vůči Mandžusku).

V důsledku světové hospodářské krize (1929-33) US farmáři a továrny potřebovaly nové trhy, US Stalinovi poskytly úvěry na nákup US zboží - proto uznání podpořila US obchodní komora, ale nikoliv US zamini, které se FDR nejprve pokusil obejít.

FDR poslal sovětskému "prezidentovi"  Michailu Kalininovi ( Stalin nezastával žádné státní funkce ) dopis, ve kterém jej pozval do Washingtonu vyjednávat o diplomatickém uznání - dopis v Kremlu vyvolal nadšení, bolševický rozhlas jej přečetl celému národu ( ruská rádia se nedala ladit, měla jen jednu stanici - kremelskou, rozhlas tak byl totalitním médiem k ovlivňování občanů  ) - rozhlas již neřekl, že FDR nazval Stalina fašistickým diktátorem, se kterým jej okolnosti nutí spolupracovat ( Beneš navázal diplomatické styky s bolševickým Ruskem na naléhání Paříže a Londýna jako poslední až v roce 1934, proto ho Kreml nenáviděl stejně jako Havla). 

Weyil Wareho příkaz odmítl s tím, že z funkce ekonoma vládní organizace odchází. Ware zuřil, ale nakonec ho sám vyhodil, když na tajnou schůzku přišel s přítelkyní, jejíž matka byla prominentní členka KS USA.

1938 Weyil napsal knihu o Mexiku, kterou vydalo nakladatelství Oxford University Press.

S manželkou vypracovali program Lidové fronty pro Brazílii pro dlouholetého šéfa KS US Francise Xaviera Waldron, vystupujícím pod falešným jménem Eugene Dennis /1905-1961/, jenž 1929 uprchl z Kalifornie do Moskvy, aby se v Kalifornii vyhnul trestnímu stíhání pro komunistickou agitaci v odborech, do US jako NKVD agent se vrátil 1935 pod jménem Eugene Dennis, jmenují jej depeše z Venona projektu.

V 7/1948 byl Waldron spolu s 11 dalšími vůdci KS US zatčen, všichni byli pro podvratnou protistátní činnost odsouzeni k 5 letům vězení, 9 měsíční vězení dostal i jejich obhájce pro pohrdání soudem, mezi zatčenými, ale ze zdravotních důvodů ne souzenými, byl i šéf KS William Foster /1881-1961 v MOW, kam přijel oslavit osmdesátiny /, jenž ve 20.letech organizoval stávky US dělníků, stalinista, jenž kritizoval Chruščova za odsouzení Stalina.

Proces s nimi  uvedl KS US do chaosu.

Weyil poté psal knihy, mj. Red Star Over Cuba (1961), ve které dezinformoval, že Fidel Castro byl komunistou již před revolucí a rekrutován NKVD již jako teenager. S Johnem Martino, protiCastrovým aktivistou, tvrdil, že Lee Harvey Oswald byl na Kubě u Castra ještě před svým pokusem o vraždu JFK – 1975, krátce před svojí smrtí, Martino přiznal, že si to vymyslel.

1979 Weyl napsal knihu Karel Marx-rasista, kritizuje jeho pohled na rasy, na úlohu Židů v moderním kapitalismu – v té době byl Weyil již zarytým antikomunistou a proti národněosvobozeneckému hnutí organizovanému Kremlem podporoval koloniální vlády bělošské menšiny proti komunistickým teroristům v JAR, Rhodésii a Portugalsku, podporoval i rasovou segregaci v US.

Komunista a NKVD agent Harold "Hal" Ware /1889–1935 přejelo ho nákladní auto, manželka se poté provdala za Johna Abta/, jehož matka byla spoluzakladatelkou KS US, pracoval ve 30.letech pro federální New Deal Agency, která se hemžila NKVD agenty.

Za bolševického hladomoru Ware se svým bratrem přes buňku KS US Přátelé Sovětského Ruska sehnali 75.000 dolarů na vytvoření modelového kolchozu v Rusku s moderní zemědělskou technikou, a pro tento kolchoz nakoupil 24 traktorů, další techniku, zdravotnickou výbavu a několik tun potravin.

V 5/1922 se poté s manželkou, s lékařem, jenž mluvil rusky, a skupinkou US farmářů, kteří měli kolchozníky zaučit s moderní technikou pracovat, vypravil do Ruska, kde jej poslali do Permské gubernie. Jejich úsilí však narazilo na absolutní nedostatek pohonných hmot, pro které navíc vesničané museli jezdit 100 km k nejbližšímu nádraží.

1923 Kreml vyzval Wareho, aby vybudoval druhý modelový kolchoz v úrodné Kubáni, kam Ware se 40 Američany dorazil, aby mu bolševici řekli, že projekt nelze realizovat, protože kolchozníci si půdu rozdělili mezi sebou.  Nevyšel ani náhradní projekt na Severním Kavkazu.

Po návratu do US jeho 2. manželka, která pracovala v ústředí KS, v 9/1923 dle stručného oznámení listu KS zemřela na akutní pankreatidu, ale právník Benjamin Gitlow /1891-1965/ z emigrantské rodiny ruských Židů, zakládající člen KS US, napsal, že Cris měla poměr jak s úřadujícím gen. taj. KS Ruthenbergem /1882-1927/ z německé rodiny emigrantů, přesvědčeným bolševikem a kominternistou, tak s budoucím šéfem KS Jayem Lovestone /1897-1990/ z rodiny ruských židovských emigrantů, stoupencem Ruthenberga proti stalinistovi Fosterovi, a nepřežila nelegální nepovedený potrat.

Gitlow, jenž odmítl stalinizaci KS, byl 1929 z KS US vyloučen jako podporovatel Bucharina a jeho Pravé opozice, byl poté antikomunista po zbytek života ( 1940 vydal 1.díl své politické autobiografie Pravda o americkém komunismu, 1948, kdy vstoupil do Americké židovské ligy proti komunismu, vydal 2. díl ).

Stoupencem Bucharina, byl i Ruthenberg, jenž 1927 náhle zemřel ve 45 letech na „akutní zánět pobřišnice“ v US, pohřben byl v Moskvě vedle svého rivala Johna Reed. Šéfem KS se stal jeho následník Lovestone, když však 1929 Stalin vyhnal z Politbyra Bucharina, zástupce Kominterny v Moskvě dorazil do ústředí KS US a vyzval Lovestoneho, aby předal šéfování stalinistovi Fosterovi.

Lovestone navíc ku Stalinovu hněvu prosazoval „ americkou výjimku“, dle které US socialisté mohou dojít ke komunismu i bez radikálních bolševických metod, protože US kapitalismus je „ sociálně vyspělý, pro dělníky bezpečný „.

Teprve 1925, kdy Ware vybral další peníze pro bolševické kolchozy, byl modelový státní kolchoz vybudován jako společný rusko-americký podnik, jehož šéfem se na 3 roky stal Ware, jenž se v 1/1925 potřetí oženil, tentokrát s Jessikou, se kterou se seznámil v Rusku, kde pracovala jako členka kvakerského hnutí v boji proti hladomoru ( zakladatel kvakerského hnutí  George Fox byl osvíceným buřičem, který nesouhlasil s?tím, jak lidé, kteří se považovali za křesťany, nežili podle toho, co vyznávali, kvakerské hnutí považuje všechny lidi na světě za rovné bez ohledu na vyznání, a usiluje navrátit křestˇanství jeho původní čistotu prací ve prospěch druhého ).

1928 se Ware vrátil do US, kde se snažil přemluvit americké výrobce zemědělské techniky, aby v SU vybudovali montážní továrnu na traktory. Ware odjel zpět do Ruska, kde zůstal po celou dobu kolektivizační kampaně v letech 1929-30. Když se 1931 vrátil do US, začal organizovat do odborů US farmáře a zemědělské dělníky, a ve Washingtonu za peníze NKVD, které pronesl v opasku (25.000 dolarů), a Nadace Roberta Marshalla založil institut Farm Research, který vydával týdeník The Farmers National Weekly. Robert Marshall Foundation financovala i tiskovou agenturu KS US "Federated Press“.

Ware dostal zaměstnání u vládní agentury Agricultural Adjustment Administration (AAA), která vznikla v rámci programu FDR New Deal, a odpovídala ministerstvu zemědělství.

Byla přeplněna NKVD agenty a dalšími členy KS US -  Lee Pressman ( v 8/1950 vypovídal proti svým kolegům z KS ) Alger Hiss, John Abt ( Elizabeth Bentley jej označila za jeden ze svých kontaktů), bývalý fyzik z New Yorské Univerzity Charles Krivitsky alias „ Charles Kramer „ ( také jeho Elizabeth Bentley označila za svůj kontakt), agent Zarubina Abraham George Silverman ( další kontakt Elizabeth Bentley), jenž navzdory svému komunistickému přesvědčení hrál na kapitalistické burze, investoval špatně, o všechny peníze přišel, a neustále si stěžoval na vysoké členské příspěvky, které musí KS platit.

Silverman patřil k washingtonské skupině ( měla minimálně 27 členů ) Nathana Silvermastera, původem z Ruska, se dvěma US univerzitami /1899-1957/.

Silvermaster pracoval v letecké sekci Pentagonu, odkud odnášel dokumenty do domu manželů Silvermanových k mikrofilmování ( GRU se zajímala mj. o tajnou plastickou trhavinu RDX – hexogen, kterou mj. v srpnu a v září 1999 použila Putinova FSB proti panelákům v Bujnaksku, Volgogradu, v Rjazani, viz mé články o těchto FSB útocích, mj.

Politkovská a útoky proti panelákům - Blog iDNES.cz

Rjazaň – září 1999, Putin trval na hexogenu, Patrušev na cukru

NKVD měla svého agenta přímo v Bílém domě, dlouholetého přítele Silvermastera – poradce FDR Lauchlina Currie, Currie nepovažoval Silvermastera za komunistu, ale za liberálního „New Dealera“ , kterým byl i on sám, a to z důvodu, že v důsledku nacisticko-bolševického paktu ze 8/1939 komunistické strany do 22.6.41 vystupovaly proti vyhlášení války Hitlerovu Německu, včetně americké KS, Silvermaster však byl pro vstup US do války.

NKVD agenta „Pazh“ zmiňují depeše z projektu Venona, nejen v knize Haunted Wood od Allena Weinsteina a Alexandra Vasilijeva je Currie označen za „ agenta Pazh“.

Některé NKVD depeše Currieho neoznačují za agenta, ale za nepřímého spolupracovníka, jenž nevěřil, že jeho přítel Silvermaster je komunista a agent NKVD, proto mu ukazoval Rooseveltovy dokumenty. Tuto verzi potvrdila Bentley s tím, že Currie nebyl komunista, proto s ním nespolupracovala.

Jako Rooselvetův poradce se Currie často setkával se Stalinovým velvyslancem ve Washingtonu Konstantinem Umanským /1902-1/1945 Mexiko/.Umanský byl jako Žid polyglot, v US pod velvyslancem Alexandrem Trojanovským působil od roku 1936 jako chargé d´affaires, velvyslancem od 1939.

V 4/1941 Hans Thomsen, německý diplomat na německé ambasádě ve Washingtonu, poslal Joachimu von Ribbentrop depeši, že dle „ absolutně spolehlivého zdroje „  Američané rozluštili japonskou diplomatickou šifru ( US kód „Purple“ ). Historici se na základě komunikace Sumnera Welles, náměstka US ministra zahraničí, domnívají, že Hitlerovi, Stalinovu spojenci, tuto zprávu předal Umanský.

Berlín varoval Japonce, ale Japonci prolomenou šifru používali dál, viz také můj článek Pearl Harbor, záhada proamerického admirála.

Pearl Harbour, záhada proamerického admirála - Andrea ...

V roce 1943 Stalin Umanského k překvapení Washingtonu odsunul na druhou kolej a jmenoval jej velvyslancem v Mexiku, Stalin se potřeboval zbavit svědka své spolupráce s Hitlerem.

Třebaže dle čas.Time byl Umanský „uhlazeným diplomatem“, US ministr zahraničí Cordell Hull /1933-1944/ si to nemyslel :“ Urážel jak slovně, tak svým chováním, a měl neutuchající schopnost rozeštvat proti sobě všechny, se kterými přišel do styku. Choval se afektovaně, a vznášel nepřiměřené požadavky, jako by byly jeho nezcizitelným právem. Dle mého názoru US- SU vztahy velmi poškodil.“

Zato v Mexiku byl nejoblíbenějším diplomatem – v 1/1945 s ním spadlo při vzletu letadlo, se kterým letěl do Kostariky, kde ho Stalin jmenoval souběžným velvyslancem. Nepřežila ani jeho žena ani další 3 pracovníci ambasády.

1948 bývalý komunista Whittaker Chambers označil Wareho za NKVD agenta, jenž odpovídal šéfovi tajné špionážní sekce KS US J. Petersovi.

1952 Chambers ve svých pamětech Svědek píše: “ Od Wareho smrti 1935 do mého odchodu z KS v 4/1938 jsem byl členem washingtonské špionážní buňky GRU pluk.Borise Bykova, do které přešli i 4 členové bývalé Wareho skupiny ( identifikoval je Lee Pressman 1950 pod přísahou v Kongresu ), a která měla minimálně  70 dalších členů - všichni byli členy KS US a zaměstnanci US vlády, mnozí ve vysokých funkcích na ministerstvu zahraničí, spravedlnosti, vnitra, financí, zemědělství. K roku 1938 měl Kreml agenty ve Washingtonu ve všech strategických sektorech, kteří Stalinovu rezidentovi poskytovali vládní dokumenty k mikrofilmování „.

Patřili k nim mj. Henry H. Collins, Jr., Laurence Duggan/1905-1948/, Nathan Witt, sestra Johna Abta Marion Bachrach /1898-1957/, Victor Perlo, John Herrmann, Nathaniel Weyl, Donald Hiss, Harry Dexter White.

Také Hope Hale Davis ve svých Pamětech z roku 1994 potvrdila své členství ve Wareho skupině a svoji práci pro NKVD.

20.10.48 „ vypadl z okna „ své kanceláře na ministerstvu spravedlnosti W.Marwin Smith /1895-1948/, dlouholetý právník ministerstva poté, co v 8/1948 svědčil proti NKVD agentům v kauze Hiss-Chambers.

Laurence Duggan/1905-1948/ na US zamini šéfoval sekci Latinské Ameriky. 20.12.48 „ vypadl ze své newyorské kanceláře z okna „, 10 dní poté, co byl vyslýchán FBI ohledně kontaktů s NKVD ( zapřisáhlý antikomunista, stejně jako gen. Patton, jenž zemřel při řízené autonehodě 21.12.45 v Heidelbergu, jenž se nechtěl zastavit v Berlíně, ale chtěl se dvěma divizemi Waffen-SS táhnout do Kremlu a svrhnout Stalina, admiral James Vincent Forrestal, Trumanův ministr obrany v letech 1947-1949, jenž s Trumanem v ničem nesouhlasil, takže rezignoval, vypadl z okna nemocnice ze 16.patra 22.5.49 ).

Levicová Eleanor Rooseveltová odmítla, že byl Duggan se vzděláním z Harvardu od 30.let NKVD agentem, a stála celou dobu za ním. Ruské archívy odtajněné v 90.letech Jelcinem prokázaly, že byl velmi aktivním NKVD agentem, blízkým přítelem dalšího NKVD agenta na zamini Noela Fielda. Duggana rekrutovala Hede Massing, snažila se ho dostat i GRU.