Jurij Felštinský : Pátá Internacionála: Případová studie jménem Miloš Zeman III

Investigativní studie Jurije Felštinského exkluzivně napsaná pro gordonua.com 1.5.2020, do češtiny přeložená na žádost autora Andreou Kostlánovou, část třetí Zeman a Strnadův zbrojařský holding CSG.

Jaroslav Strnad

V listopadu 2017 přijel se Zemanem v delegaci českých podnikatelů na setkání s Putinem do Soči i Jaroslav Strnad, a vrátil se domů s kontraktem na stavbu a správu hangáru pro opravy letadel v Uljanovské oblasti.

Jaroslav Strnad, narozen 1972, v letech 1990-93 pracoval jako obráběč ve známé čsl. firmě Transporta, vyrábějící přepravní zařízení, ve východočeské  Chrudimi. Poté začal jako mnoho ostatních podnikat, a to s kovovým šrotem, který vykupoval i od armády. Při výkupu armádních přebytků zjistil, že větší hodnotu než šrot mají náhradní díly, se kterými lze obchodovat.

Od likvidovaných armádních jednotek kupoval nejen šrot, včetně kolejí, ale i odepsanou výzbroj, od kulometů po auta, obrněné transportéry a tanky, jinými slovy, všechno, co se dalo zpeněžit. To, co nešlo prodat, rozebíral na náhradní díly, které prodával do ciziny, nefunkční položky prodával amatérským sběratelům, a jenom to, co nešlo prodat, bylo použito jako šrot. Pro účel prodeje této nefunkční či přebytkové armádní techniky založil 1995 firmu Excalibur Army, která tuto nepotřebnou vojenskou techniku za účelem jejího budoucího prodeje dlouhodobě skladovala .

To je jedna verze událostí. Podle informací Hospodářských novin se Jaroslav Strnad dostal do zbrojního byznysu přes svého budoucího tchána ing. Zdeňka Nechvátala, pluk. v záloze, bývalého zástupce ředitele odboru pro odprodej nepotřebné techniky a výzbroje na ministerstvu obrany. Poté, co Nechvátal odešel do důchodu, stal se manažérem a akcionářem podniků v rodinném holdingu Czechoslovak Group (CSG).

Jaroslav Strnad. Photo by Jaroslav Strnad / twitter.com

„Raketový růst Strnadova impéria je pro manažéry ve zbrojním byznysu nevysvětlitelný,“ napsal český týdeník Euro.

Otázky kolem Strnada zahrnují i tu, zda ostatní zúčastněné strany mohou na někoho bez univerzitního vzdělání pohlížet jako na lídra s vizí.

Jeden český analytik vojenskoprůmyslového komplexu pod podmínkou anonymity uvedl: “ Lze jen těžko uvěřit tomu, že Jaroslav Strnad, vyučený dělník, jenž v tomto oboru začal podnikat v roce 1995 přeprodejem přebytečného armádního materiálu odkoupeného od české armády, a později i od dalších armád bývalého Varšavského paktu, v sobě dokázal najít všechny potřebné znalosti k oživení českého a slovenského vojenskoprůmyslového komplexu bez formálního vzdělání a nutného obchodního či ekonomického zázemí.

Mluvím o tom, že musela být vypracována komplexní strategie, jak znovu vybudovat vertikálně organizovaný vojenskoprůmyslový komplex z průmyslových podniků v obou zemích, začínající ve slévárnách a továrnách kovovýroby, a končící výrobními podniky, které dokáží vyrábět, poskytovat servis, udržovat a prodávat finální produkty – komplexní obranné systémy. Navíc, vedle zbrojních firem, se Strnad zaměřil i na civilní sektor, na podniky obráběcích strojů a podniky, které poskytují finální výrobky či klíčové komponenty pro sektor kolejových vozidel.“

Poté, co se ČR v březnu 1999 začlenila do NATO, vstoupil v platnost zákon, který soukromým firmám umožňoval dovážet nejen součástky a náhradní díly z likvidovaných armádních skladů, ale i zbraně: děla, tanky, vozidla a granáty.

„ Koupíte bojovou hlavici za 50 Kč a okamžitě ji prodáte do ciziny za 150 Kč, „ vzpomínal Strnad. „ Můžete také rozebrat výbušné zařízení, a prodat ho jako prázdnou skořápku pro výcvikové účely, zatímco výbušnou látku umístíte do renovovaných hlavic, a prodáte je za stejnou cenu jako nové bojové hlavice za 400-500.000, někdy i za 700.000 Kč. Uvádím tato čísla pro představu, neříkám vám cenu, za kterou je skutečně prodávám.“

Lze si představit finty, které Strnad používal, aby dostal armádní zakázky.

Týdeník Euro napsal, že během svého působení v roli podnikatele Jaroslav Strnad na sebe, většinou pro své transakce s armádou, několikrát upoutal pozornost jak policie, tak zpravodajských služeb.

Několik lidí z těch, co mu nabídli lukrativní armádní zakázky, skončilo později v zaměstnaneckém poměru jeho impéria, tvrdí týdeník Euro, informaci, kterou obdržel z několika zdrojů z bezpečnostního sektoru. Pro delikátní povahu tématu a možnou hrozbu pro jejich profesionální činnost, si tyto zdroje přejí zůstat v anonymitě.

Prodej bojových hlavic a odepsané armádní výzbroje učinil ze Strnada jednoho z nejznámějších a nejúspěšnějších obchodníků s vojenskou technikou ve střední Evropě.

Jeho firma (tehdejší Excalibur Army) se počátkem milénia stala největším nákupčím odepsaných zbraní a munice české armády, a jejich hlavním vývozcem do zahraničí. Podle Strnada šlo v té době stále o malý objem výnosů v částkách kolem deseti miliónů korun. Společnost Excalibur byla ve srovnání s Omnipolem, Aero či Pamco jen trpaslíkem s obratem desetiny obratu vývozu Omnipolu.

Vladimír Jakunin

Podnikatel Zdeněk Zbytek, bývalý komunistický armádní podplukovník  ( poznámka překladatele : na plukovníka byl bizarně povýšen 9.5.1990, třebaže studoval na Vojenské akademii genštábu sovětských sil ) a velitel českobudějovické tankové jednotky, se 1989 proslavil prohlášením o loajálnosti armády ke KS a nabídkou vládě, že studentské demonstrace, které 1989 vedly k listopadové Sametové revoluci, se svojí jednotkou potlačí  ( poznámka překladatele : 1.12.89 podpluk. Zbytek prohlásil, že armáda zůstává věrná KS, nic o posílání tanků na Prahu nezaznělo – „ I když Zbytek explicitně neřekl, že tanky vytáhnou na Prahu, tak v tom projevu jasně naznačoval, že je ochoten zasáhnout," uvedl bývalý ministr obrany a velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský, jenž Zbytka 31.12.91 z armády propustil, zatímco Ruský biografický institut pluk. Zbytkovi udělil titul Člověk roku 2016 za upevňování vztahů mezi Českem a Ruskem, se kterým je Zbytek svázaný i svým podnikáním, mezi jeho přátele patří mj. Igor Střelec, ex komunistický rozvědčík, jenž je spojován s ruským miliardářem Olegem Bojkou, provozovatelem sítě heren v ČR. Podle informací Českého rozhlasu se Bojko v 90. letech stýkal se špičkami ruské mafie. 

Se Zemanem Zbytka údajně seznámil ČSSD poslanec Pavel Dostál, Zemanův blízký přítel, ministr kultury 1998-2005, Zbytek poté nad Zemanovými „rádci „ Šloufem a Mrázkem pravděpodobně převzal velení. Zbytek 2009 spoluzakládal Zemanovu Stranu, za kterou neúspěšně kandidoval do parlamentu Martin Nejedlý. Zbytek Zemana doprovází na jeho zahraničních cestách, včetně Jakuninovy konference na Rhodosu. Ve své firmě Mold Vin zaměstnával Zemanovu manželku Ivanu, Zbytek vlastní nemovitosti na Šumavě, přezdívá se mu „ plukovník Šumavy „ ).

V roce 2003 na řeckém ostrovu Rhodos Zbytek představil Zemana svému dlouholetému  spolupracovníku a vlivnému kremelskému funkcionáři Vladimíru Jakuninovi ( od června 2005 šéf Ruských železnic OJSC ). Jakunin byl 22 let KGB důstojníkem, jenž promoval na KGB Institutu Rudého praporu ( dnes je to Akademie zahraniční rozvědky ), a sloužil v 1. hlavním direktorátu civilní rozvědky.

Jakunin o své kariéře vysoce postaveného sovětského a ruského rozvědčíka píše v knize The Treacherous Path/Zrádná cesta, která byla vydaná v angličtině nakladatelstvím Biteblack Publishing v říjnu 2017.

Byl to Jakunin, jenž se stal architektem moderní ruské politiky v několika zemích  bývalého „východoevropského bloku“, včetně ČR a Slovenska, kde znovu obnovil vlivné politické známosti na nejvyšší úrovni, v ČR až k prezidentům Klausovi a Zemanovi, na základě svých aktivit v ruském železničním sektoru a četných obchodních partnerství s čsl.podnikateli a s čsl.byznysem.

Jedním z prostředků, který Kremlu pomohl obnovit důležité politické kontakty, bylo Jakuninovo Rhodoské fórum, organizované od roku 2003 s každoroční konferencí na řeckém ostrově Rhodos. 2016 Jakunin v Berlíně z pověření Putina založil Výzkumný institut dialogu civilizací/DOC, s kancelářemi v Moskvě a ve Vídni, jehož pětiletý rozpočet dosahoval objemu 25 mil. euro.

Na Rhodos Jakunin zval jen „své“ politické přátele, anebo ty, které „ svými“ přáteli zamýšlel učinit.  Jistě nepřekvapí, že mezi nimi byl Václav Klaus, jenž byl členem dozorčí rady DOC, a prezident Zeman.

Podle Efima Fištejna Zeman za každou účast na setkání na Rhodosu obdržel honorář ve výši 250.000 dolarů, vyplacený přes Jakuninův berlínský Institut.

Vladimir Yakunin and Vladimir Putin. Photo by navalny.com ( poznámka překladatele : Krásná fotka, nedokážu ji sem vložit, stojí za to si ji vyhledat v originále článku Felštinského )

Jakunin, jenž je na seznamu osob, proti kterým US vyhlásily sankce za ruskou agresi na Ukrajině, při návštěvě Ženevy v březnu 2015 v rozhovoru pro britskou tiskovou agenturu Reuters uvedl, že „ Zeman je v podstatě jeho velmi blízkým přítelem.“

Poté, co se Zeman po prohraných prezidentských volbách z roku 2003 stáhl do ústraní do odlehlé vesnice, v níž zůstal až do roku 2012, česká veřejnost na Zemana téměř zapomněla a nestarala se o něj.

Rusové, naopak, jej nespustili z očí. Jakunin si jej od roku 2003 pravidelně zval na Rhodos na Fórum Dialog civilizací, kde si jej omotal kolem prstu. Zeman a Jakunin se navzájem označovali za přátele, a na Rhodos Zeman jezdil i jako prezident ČR, přestože si nechal Jakuninovým Institutem platit nejrůznější náklady s cestou na Rhodos spojené.

Anne Applebaum podstatu fóra Dialog civilizací shrnula ve svém článku ze 16.10.2015 s názvem “Russia’s new kind of friends” /Nový druh přátel Ruska.

Fórum, tak jako v minulosti, sdružuje lidi, kteří jsou ochotni se podepsat za ruskou politickou vizi světa. Václav Klaus, bývalý český prezident, nazval Putinovo dobrodružství v Sýrii „ logickým krokem“.  John Laughland, politický šéf Kremlem podporovaného think tanku „ Institute for Democracy and Cooperation“, tvrdil, že EU vymyslela CIA jako součást amerického plánu podřídit si Evropu.

Klaus, jenž není idiotem, své finanční propojení s Moskvou neskrývá. Ani Jakuninovo fórum neskrývá své napojení na Kreml. Místo toho se oba snaží otevřeně legitimizovat protievropské a protizápadní pohledy ruské elity …

Andrej Babiš, český ministr financí, dnes premiér, a Miloš Zeman, svého času pravidelný host na Rhodosu, často opakují a tlumočí ruskou propagandu, stejně jako to dělal tehdejší slovenský premiér Robert Fico.

V srpnu a počátkem září 2014 všichni tři polemizovali se západními protiruskými sankcemi velmi podobným jazykem.

Zeman je nazval „ neúčinnými „ , Babiš je nazval „ nesmyslem „ a Fico je nazval „ zbytečnými“ . Později svoji rétoriku přenesli na krizi s uprchlíky, které spolu s radikálním islámem označili za „ skutečnou“ hrozbu pro Evropu. „ Uprchlická krize je pro ČR větší hrozba než Rusko, „ řekl Babiš v září 2014. „ Islámistický terorismus je větší hrozba pro Evropu než Rusko,“ prohlásil Zeman v květnu.

Stejně jako madˇarský premiér Viktor Orbán, i tito tři muži mají vnitrostátní politické důvody pro verbální podporu Putina: jedou na vzedmuté vlně anti-EU, anti-establishmentu, chtějí těžit z ekonomické nespokojenosti. Již od založení EU je pro politiky výhodné svalovat na „Brusel“ všechny problémy, které sami nedokáží vyřešit.

Mohou za tím být ale i jiné motivy. Zemanův důvěrný poradce Nejedlý šéfoval pražské kanceláři ruské ropné společnosti Lukoil. Babiš, jeden z nejbohatších lidí v ČR, vlastní firmy, které pohltí hodně ruského plynu.

Ruskou zahraniční politiku nepodporují jen Středoevropané, ale i další Evropané z podobných nejrůznějších důvodů. Bývalý italský premiér Silvio Berlusconi udržuje s Putinem spřízněné politické i finanční vztahy, stejně jako Gerhard Schroeder, bývalý německý kancléř.

Ti, co Putina podporují, nejsou idioti, tajní agenti, špióni či zrádci. Pomalu, ale jistě, svým vlastním přispěním podrývají bezpečnost Západu a pomáhají šířit ruské autoritářství ve východní Evropě a na Blízkém východě. Jak je nazvat ? Nová doba si žádá nový slovník.

Na Jakuninově Fóru 2016, prvním uspořádaném Jakuninovým Institutem, se sešlo zhruba 300 účastníků, včetně Zemana ( Zeman byl na Jakuninově Fóru již podeváté, a jediná hlava státu, která se Fóra zúčastnila ), bývalého prezidenta Klause, tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fico a madˇarského premiéra Viktora Orbána ( Zeman se ze zdravotních důvodů nezúčastnil Jakuninova Fóra 2017, poznámka překladatele : od roku 2016, kdy Jakuninův syn požádal o britské občanství, Jakunin upadl u Putina v nemilost ).

Organizátoři konference zaplatili Zemanovi, jeho manželce a jeho zaměstnancům cestovní náklady. Zeman na konferenci vyzval ke zrušení protiruských sankcí a  situaci na Ukrajině přirovnal k „ běžnému typu chřipky.“ Jen málo lidí vědělo o Zemanově úmyslu jet na Rhodos předem. Oddělení mezinárodních vztahů Prezidentské kanceláře, stejně jako šéf Protokolu, nebyli o této cestě informováni. Většina pracovníků Prezidentské kanceláře se domnívala, že Zeman „ jede na výlet za svým starým přítelem.“

Středem diskusí na Jakuninově Fóru byl masový příliv uprchlíků, islámistický terorismus a sociální nerovnost ve světě. Na Fóru se však jednalo i o tom, že se Institut má snažit „ zvrátit dominanci anglosaských analytických center „.

Jakuninovu konferenci na ostrově Rhodos světová média brala s cynickým humorem, protože každý znal kritéria, dle kterých Jakunin účastníky svých konferencí vybírá.

Podle listu The Financial Times jak v diskusích, tak v publikovaných materiálech zazněly jen proruské názory a pozice, a významná část pozvaných sdílela názor, že USA a EU jsou zodpovědné za všechny krize ve světě, spojené s masovou migrací a s islámistickým terorismem.

Publicistický týdeník Dotyk.cz napsal, že na středomořský ostrov dorazil „ Putinův fan klub„.  IHNed.cz komentátor Petr Honzejk uvedl, že Zeman a Klaus nahrávají ruské propagandě. Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty, napsal: “ Jde o konferenci organizovanou blízkým spolupracovníkem Putina, Jakuninem, jenž spolupracuje na různých projektech, podporujících kremelskou dezinformační propagandu po celé Evropě. Konference jako je ta Jakuninova jsou v podstatě jen platformy k šíření kremelské interpretace toho, co se děje v západní Evropě. Navíc, názory na konferenci pronesené protiřečí tomu, co se obecně považuje za českou vládní interpretaci událostí.“

Když v září 2016 zemřel ve věku 93 let Šimon Peres, přijeli uctít jeho odkaz politici z celého světa. Zeman byl jedním z mála politických představitelů, který nepřijel, protože se účastnil Jakuninovy konference na ostrově Rhodos.

Když se ho ptali, proč nejel na pohřeb Perese, odpověděl :“ Přemýšlel jsem o tom, zda pojedu, ale jsem zvyklý plnit sliby, a když jsem organizátorům slíbil, že přijedu na Rhodos, tak jsem musel přijet. Šimona Perese jsem měl rád, a kdybych neslíbil, že přijedu na Rhodos, přijel bych na pohřeb.“ Když Zeman poprvé oficiálně oznámil, že se zúčastní Jakuninovy konference, vysvětloval, že chce migrační krizi projednat se slovenským premiérem a madˇarským prezidentem, ale Fico a Orbán místo na Rhodos odjeli na státní pohřeb ...

Ruská média popsala Jakuninovo fórum na Rhodosu v říjnu 2016 takto:

„Prezident ČR Miloš Zeman se tradičně účastní konference Dialogu civilizací, která se koná na Rhodosu a je spjatá se jménem Vladimíra Jakunina. Tento rok Zeman konferenci upřednostnil i před státním pohřbem Šimona Perese, který se konal ve stejnou dobu.“

Martin Fendrych na portálu Aktualne.cz důvody pro Zemanovo nečestné rozhodnutí komentoval: “ Zeman dal přednost společnosti bývalých příslušníků KGB před společností světových politiků, protože vždy byl a stále je „ hvězdou“ Jakuninovy konference Dialogu civilizací, nebotˇ jiní světoví státníci se raději z účasti na konferenci oligarchy Vladimíra Jakunina, jehož jméno je na US seznamu sankcionovaných osob, vymluví.“

Ve svém komentáři pro Český rozhlas (30.09) Alexander Mitrofanov poznamenal, že třebaže byl Zeman na Jakuninově konferenci hlavním řečníkem, propadl, protože mluvil strašlivou ruštinou, navíc i obsah jeho projevu byl velice povrchní. Zeman v lámavé ruštině mluvil o agresi IS, ale zapomněl zmínit ruskou agresi proti Ukrajině, účast Rusů na vraždění mírumilovných syrských civilistů, a roli Ruska při katastrofě MH-17.

Komentátor shrnuje, že diskutovat tyto náměty na převážně ruské konferenci by pro Zemana bylo nepatřičné, Jakunin by ho již příště nepozval.

Na webu Lidovky.cz. Zbyněk Petráček okomentoval to, co na Jakuninově konferenci nemohlo být proneseno: „ Kdyby Zeman na pohřeb Perese jel, pravděpodobně by zjistil, že se Izrael bojí aliance Ruska-Íránu-Hezbolláhu –Asádovy Sýrie, a šíření ruského vlivu v zemích kontrolovaných šíity.

Když Zeman sympatizuje s Putinem, spolčuje se se silami, které pro Izrael, jednoho z nejdůležitějších partnerů ČR, představují hrozbu.“ O tom se samozřejmě na Jakuninově konferenci nediskutovalo, protože Jakuninova konference byla založena k výlučné propagandě hodnot Putinova Ruska.

Na webu Parlamentní listy bývalý prezident Klaus sdílel své vlastní pozitivní dojmy ze své účasti na konferenci. „ Mnozí by byli překvapeni, ale na Rhodosu nebylo hlavním tématem diskusí ani Rusko ani jeho politika. Ani ruský hlas nepřevažoval, byl jen jedním z mnohých. Každý z účastníků mohl svobodně pronášet své názory a hodnotit světové události z vlastního hlediska.  Proto byla účast na Rhodosu velice užitečná, poskytla mnoho příležitostí nahlížet na věci i z jiných perspektiv.“

Klaus své čtenáře dezinformoval: na Fórum na Rhodosu žádný „ odlišný úhel pohledu „ nezazněl, byl zde slyšet jen úhel pohledu ruských tajných služeb, který zkušený a talentovaný rozvědčík Jakunin režíroval.

Pro účastníky samotné není snadné rozpoznat, natož rozmotat, toto neviditelné a propletené klubko, čistě neformální tajné diskuse a dohody. Začneme-li však od konce, můžeme identifikovat několik věcí.

Případ bulharského podnikatele, jenž vyráběl zbraně a byl 2015 v Sofii otráven GRU, naznačuje, že Rusko bedlivě sleduje východoevropské a středoevropské zbrojaře, a je připraveno sáhnout k nejkrajnějším opatřením, pokud jejich byznys nedokážou dostat pod svoji kontrolu. Skutečnost, že Strnadova CSG nemá s ruskými zakázkami ani se svými ruskými obchodními kontakty žádné potíže, značí, že se Jakuninovi podařilo udržovat s CSG styky na úrovni požadované Kremlem.

Pavel Hubáček

Od doby, co se Zeman stal prezidentem, začal být úspěšný další podnikatel - místní milionář z Olomouce Pavel Hubáček, částečně přes vlastnictví banky Banka Creditas, kterou získal v roce 2015. Pobočka této banky sídlí ve stejné budově v centru Prahy na Florenci jako CSG.

Banka Creditas obdržela 2016 ( na bankovním trhu působí od 1.1.2017)  licenci od České národní banky pravděpodobně proto, že šéfem ČNB je od 2016 Jiří Rusnok, jeden ze Zemanových mužů. Životopis majitele banky Creditas se velmi podobá Strnadovu životopisu. Jako Strnad i Hubáček prodával v 90. letech vyřazenou armádní výzbroj. Na začátku milénia přestal obchodovat se zbraněmi, a začal skupovat a vymáhat dluhy.

Hubáčkova banka byla přímo propojená s První česko-ruskou bankou ( poznámka překladatele : první zdejší ruská banka se sídlem v Moskvě, založená 1996, vlastník Roman Popov,  půjčila si u ní v roce 2014  10 mil. dolarů  i Marina LePen, Putinova favoritka, od března 2016 byla banka bez peněz v nucené správě, v červenci 2016 jí byla v Rusku odebrána licence, špatně dopadla i Popovova druhá banka ERB ), napojenou údajně na Kreml, která francouzské Národní frontě půjčila 10 mil. dolarů a brzy nato šikovně zbankrotovala, takže byly zničeny všechny písemné stopy spojující francouzskou Národní frontu s Kremlem.

Kristofer Harrison toto propojení popisuje v článku „Putin is poisoning Prague“ /Putin tráví Prahu v čas. Foreign Policy z 8.3.2018, který byl přetištěn dalšími časopisy.

Tento článek v časopisu Foreign Policy vyvolal velkou polemiku a CSG si najala právníka, aby zasáhl. CSG oficiálně a kategoricky popřela jakákoliv tvrzení, že „ byla financována První česko-ruskou bankou či ruským kapitálem v jiné formě.“

Tvrzení amerického autora o ruském sponzorství bylo sdíleno prominentním českým novinářem Jaroslavem Spurným, jenž v historii CSG investigativně pátral.:“ Creditas je osobně propojena s První česko-ruskou bankou, se společností, která nedávno zbankrotovala, o které média věřila, že je nástrojem ruských tajných služeb pro jejich investice na Západě, např. půjčila peníze francouzské nacionalistce Marině LePen.

Pravděpodobně článek Spurného byl zdrojem informací amerického autora.

Jaroslav Spurný k mým dodatečným otázkám z června 2019 uvedl: “Rád bych podotkl, že jsem svůj článek z minulého roku dal přečíst i Jaroslavu Strnadovi, jenž informace v článku potvrdil, třebaže nejásal radostí, že o tom píšu článek … Když byl však článek v dalších měsících citován i některými zahraničními médii, např. v USA, začal Jaroslav Strnad vyjadřovat svoji nevoli, a ve zmíněných zemích se snažil veškeré informace v článku zpochybnit.“

Spurný měl patrně na mysli popření těchto informací ze strany známého amerického právníka Lanny Davis, které si CSG najala v březnu 2018, aby hájil její zájmy. Davis donedávna zastupoval i ukrajinského oligarchu Dmytra Firtaše, o jehož vydání do USA se US právní firmy několik let marně snaží.Dvě publikace , které vyšly téměř současně na Ukrajině a v Arménii naznačují, že Davise Strnadovi dohodil Jakunin, Davisův klient.

Oba články zdůraznily, že Davis zastupoval i Semjona Mogileviče, známého kmotra podsvětí, šéfa většiny syndikátů ruských mafií po světě a agenta ruských tajných služeb v jedné osobě, o jehož extradici žádalo mnoho zemí, včetně USA, ale neuspěly.

Davis, v USA nejvíce známý jako právník Billa Clintona v aféře Moniky Lewinské, byl po zveřejnění článku Kristofera Harrisona Strnadem najat, a podařilo se mu stáhnout z internetu mnoho článků o CSG s tím, že tvrzení o CSG postrádají věrohodnost.

Pokud jde o CSG a ruské peníze, Davis prohlásil ( dle české verze přeložené zpětně do angličtiny) : „ Věta, která se týká obchodování CSG  s První česko-ruskou bankou je skutkové prohlášení, nikoliv názor. Jak říkáte, máte právo na názor, ale nemáte právo na vaše vlastní fakta. Za vaším prohlášením nestojí nic než než pomluva a nactiutrhání. To je moje první reakce. Vedení CSG mne zaslalo prohlášení, že s První česko-ruskou bankou nikdy žádné styky neudržovali, natož aby si od ní půjčovali peníze.“

Z technického hlediska, CSG nebyla entitou, která si od První česko-ruské banky půjčovala peníze, to byla banka Creditas se sídlem ve stejné budově jako CSG, která se stala hlavním finančníkem Strnadova holdingu. Davis na základě tohoto faktu požadoval stažení článku z časopisu Foreign Policy. Článek byl později pozměněn.

Pavel Hubáček. Photo by unicapital.cz

Avšak podle Jaroslava Spurného interní zdroje z obou společností potvrdily převody značných částek ruských peněz ( což v době publikování článku nebylo ještě nikomu známo, ani redaktorům časopisu ani autoru článku, dokonce ani právníkovi CSG Davisovi ).

Během dlouhého rozhovoru, který jsem měl v Praze 3.5.2019 s bývalým šéfem české rozvědky, jenž si nepřál být jmenován, dotyčný potvrdil, že dle jeho zdrojů stále se rozšiřující CSG impérium používá z Ruska vypůjčených peněz na svoji expanzi, a firma je v důsledku toho hluboce zadlužená. “Topí se v dluzích a nemá peníze, „ řekl tento muž o společnosti CSG. „Všechny peníze dluží Rusku. Nevím kolik, ale jde o ruské peníze,“ zdůraznil.

Český týdeník Euro napsal o CSG obtížné finanční situaci následující ( aniž by se zmínil o Rusku ): “ Firmy, které jsou součástí CSG, jsou značně zadlužené. Dokonce oficiálně potvrdily, že jejich úhrnný dluh činí téměř 4 mld Kč … Ekonomické ukazatele za poslední rok (2016) nejsou ještě k dizpozici, ale lze získat představu, jak si holding neustále půjčuje, z informace, kterou Strnadova CSG 2016 poskytla potenciálním kupcům dluhopisů, které vydala v hodnotě 1.5 mld Kč, v prospektu.

Prospekt uvádí, že když CSG vydala dluhopisy, vypůjčila si od syndikátu Komerční banky 800 mil. Kč. Strnad rovněž zmínil investiční půjčku od Raiffeisenbank v částce 19.5 mil. Kč, a potvrdil revolvingový úvěr na částku v maximální výši 330 mil. Kč, který byl poskytnut bance Creditas od Sberbanky ( s datem splatnosti 10.11.2019 s úrokovou sazbou 5.5 %).

CSG prospekt uvádí, že výtěžek z vydání dluhopisů by byl použit na splacení části dluhu. Půjčky CSG ( přečerpání, úvěry a výpůjčky) činily k 31.12.2015 přes 3.9 mld Kč. Navíc, otevřené zdroje odhalují, že CSG zastavila akcie ve firmě Avia se spravedlivou tržní hodnotou 320 mil. Kč Komerční bance.

Také jiné české zdroje zmiňují dluh v částce 4 mld Kč.

Andrej Babiš

Majitel banky Banka Creditas Pavel Hubáček neměl jen kontakty na Zemana, ale přes svého přítele Jaroslava Faltýnka, jenž byl Babišovou pravou rukou, i na premiéra Babiše. Babiš, obchodní magnát, jenž vydělal peníze z exportu a importu umělých hnojiv, zakladatel antiestablishmentového politického hnutí ANO/“Akce nespokojených občanů“ ( v češtině znamená i antonymum k Ne ), vyhrál parlamentní volby v říjnu 2017, načež jej Zeman jmenoval premiérem.

Babiš, jenž se 1954 narodil slovenským rodičům v Bratislavě, vstoupil během univerzitních studií do komunistického Svazu socialistické mládeže, a brzy nato začal pracovat v chemičce Chemapolu, později přejmenované na Petrimex. Vstoupil do KS, a 1985 za Petrimex odjel služebně do Maroka. K roku 1990 Babiš v marockém Rabatu zastupoval 12 slovenských firem, a byl zvolen do správní rady slovenské chemičky.

Obchodní kariéru měl sice úspěšnou, ale obvinění, že spolupracoval STB, byla neustále vznášena, a provázela celou jeho politickou kariéru.

Ze spolupráce s STB (pod kódovým označením „Bureš“) Babiše například obvinil slovenský Ústav paměti národa. Babiš tato obvinění odmítal, a v roce 2013 se se slovenským Ústavem paměti národa soudil. 2015 krajský soud v Bratislavě rozhodl, že Babiš s STB nespolupracoval, a očistil jej od vznesených obvinění. Také slovenský Nejvyšší soud nevyslyšel odvolání Ústavu paměti národa a rozhodl, že Babiš byl veden jako agent STB neoprávněně ( poznámka překladatele : v říjnu 2017 Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího i krajského soudu zrušil. Soud vrátil případ odvolacímu krajskému soudu v Bratislavě k novému projednání, soud se bude muset řídit právním názorem Ústavního soudu. Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/andrej-babis-ustav-pameti-naroda-stb.A171012_092835_zahranicni_jj ) .

Přes tato obvinění Babišova politická kariéra zkvétala, byl jmenován ředitelem pražské pobočky Petrimex, Agrofertu, jehož výlučným vlastníkem se nakonec stal, když mu byly poskytnuty finance z dosud neodhalených zahraničních zdrojů - odkud tyto zdroje dostaly peníze, se také dodnes neví. Vyvstává i otázka, jak se Babišovi podařilo financovat 200 poboček Agrofertu v sektorech zemědělském, potravinářském a chemickém.

Dnes patří Agrofert k nejvýdělečnějším podnikům v ČR s příjmem 155.3 mld Kč (6.06 mld euro ). Po svém vstupu do politiky Babiš rezignoval na funkci výkonného ředitele, ale stále zůstává výlučným vlastníkem holdingu.

Není zcela jasné, proč se Babiš rozhodl do politiky vstoupit, ale v roce 2011 vytvořil hnutí ANO, které bylo založeno, dle jeho slov, „ aby bojovalo s korupcí a s jinými nemocemi politického systému této země „ .

Babišovy antiestablishmentové projevy našly tak velkou odezvu u nespokojených českých občanů, že se jeho hnutí v parlamentních volbách 2013 umístilo na druhém místě. ANO vstoupilo do koalice s ČSSD a s KDU-ČSL, a Babiš byl jmenován ministrem financí.

Andrej Babiš. Photo by ???

Přibližně ve stejnou dobu Babiš skoupil podstatnou část českých médií, včetně vydavatelství MAFRA, deníky Lidové noviny a MFDnes, TV Očko a rozhlasovou stanici Impuls, což vyvolalo otázky ohledně střetu zájmů, protože rozhlasové stanice a noviny, které vlastnil, sloužily zájmům hnutí ANO.

Když se Babiš jako šéf ANO stal za Zemana premiérem, uzavřel se tím kruh prominentů, kteří si navzájem umožnili ekonomický a kariérní růst.

Společnost DAKO, která byla největším sponzorem Zemana a jeho Strany práv občanů /SPO, spoluvlastnil Strnad a slovenský podnikatel Alexej Beljajev, jenž předtím pracoval s Babišem ve slovenském PZO Petrimex.

Babišova strana ANO, která později vyhrála volby, za premiéra Babiše dosadila na ministerstvo obrany svého člena Martina Stropnického.

Teprve, až když se stal ministrem obrany člen hnutí ANO (leden 2014), začala armáda nakupovat u Jaroslava Strnada.

Strnadovo podnikání nabralo dynamiku, jakmile Strnad 2013 získal kontrolu nad zbankrotovanou Tatrou Kopřivnice, vzkřísil ji a její zbrojařské impérium ještě rozšířil ( poznámka překladatele : TK byla v březnu 2013 v exekuční dražbě vydražena společností Truck Development, která vznikla 8.3.2013 s jediným akcionářem Markem Galvas, napojeným na slovenskou investiční společnost J+T, založenou v 1/1994 Ivanem Jakabovičem a Patrikem Tkáčem, načež do společnosti, přejmenované na Tatra Trucks, vstoupili její věřitelé Jaroslav Strnad 65% akcií a René Matera 35% akcií ze společnosti Composite Com, která kvůli pohledávce 650 mil. poslala Tatru do exekuce a následně do dražby, 2017 se TK stala součástí holdingu CSG, 2018 se výroba vozů propadla -  v říjnu 2018 Putinův přítel Zeman udělil Strnadovi medajli za zásluhy, asi z důvodu, že spolu s Beljajevem „ zachraňoval „ pro ruský vliv ex státní zbankrotované české podniky. Viz mj. článek HN „Zbrojař Strnad chce zachránit další českou firmu. Po Tatře nebo Kovosvitu plánuje ovládnutí Světlíkových Vítkovic „.)

Babiš byl středem pozornosti také pro svá nepravdivá tvrzení a skandály, které jej provázely od samého počátku jeho politické kariéry. Od 2008 se s ním táhla kauza dotačního podvodu areálu Čapí hnízdo ( konferenční středisko a hotel ), kdy byl obviněn z neoprávněného přisvojení si evropských dotací ve výši 2 mil. EUR.

17.1.2018 parlament Babišovi vyslovil nedůvěru, Babiš  byl nucen podat demisi, ale Zeman jej znovu, navzdory protestům veřejnosti, jmenoval premiérem. V srpnu 2018 byli Babiš a zástupce šéfa strany ANO Jaroslav Faltýnek zbaveni poslanecké imunity, v září parlament vyslovil souhlas s jejich trestním stíháním.

Přes veškeré snahy opozice a demonstrantů, kteří se vydali do ulic zejména v Praze, voliči strany ANO zůstávají Babišovi věrni. Babiš jednak využívá ve svůj prospěch rozbroje mezi českou politickou opozicí, a jednak má charisma, které ostatní čeští politici postrádají, proto zůstává politicky nezničitelným.

Jako člen vlády Babiš opakovaně kritizoval sankce proti Kremlu, čímž se odchyloval od oficiální vládní politiky, a tím, že kritizoval postavení ČR v EU, se přidával na stranu „euroskeptiků“. V červnu 2011 během online rozhovoru s iHNed.cz, nostalgicky poznamenal: “ V éře RVHP jsme se alespoň s Rusáky mohli ožrat a něco dojednat, zatímco naše současné postavení v EU je zanedbatelné.“