Prigožin II Putinův šéfkuchař a nájemný vrah v jedné osobě

O soukromém životě Prigožina je možné se něco dozvědět jen z Instagramových účtů jeho dcery Poliny a syna Pavla, jenž se nahý prochází na rodinné luxusní jachtě, ukazuje rodinný tryskáč a luxusní auta, či Putinův palác 

v Gelendžiku, v přístavním městě na břehu Černého moře. 

Prigožin a jeho děti vlastní i luxusní vily u Petrohradu s přistávací plochou pro jejich soukromé vrtulníky, všichni mají stínové offshorové účty na Kajmanských a Seychelských ostrovech.

V únoru 2018 se redaktoru Novaja gazeta svěřil bývalý pracovník Prigožinovy trollí farmy, 61letý Valerij Amelčenko, načež po zveřejnění článku 2.10.18 byl unesen.

Vypověděl o špinavé práci, kterou Prigožinova ochranka pro Prigožina a Putina dělá ( Prigožin při obsluhování státníků ledacos zaslechne, takže je také ohrožen na životě ) – sledování, vyhrožování, únosy, vraždy, nelegální operace v Kyjevě a na východní Ukrajině, v Sýrii, kde např. testovala nové jedy na nic netušících  ruských žoldnéřích.

Když Novaja gazeta informace zveřejnila, Amelčenko se objevil na policejní stanici a tvrdil, že si to redaktor vymyslel.

Amelčenka si v roce 2012 najal Andrej Michailov, jenž pracoval pod šéfem Prigožinovy ochranky Jevgenijem Guljajevem, ex operativcem ministerstva vnitra. Michailov sehrál klíčovou roli v trollí farmě Prigožina.

Na podzim 2013 Amelčenko na příkaz Michailova se svým kolegou Vladimírem Gladienkem zlomili klíční kost mladému blogerovi Antonu Griščenkovi ze Soči, jenž na youtube úspěšně parodoval Putina. Griščenko poté pod jejich hrozbami vymazal všechny své účty na sociálních sítích.

V prosinci 2013 byl však Michailov vyhozen kvůli ukrajinskému Majdanu, na kterém s ním byl i Amelčenko – organizovali zde na příkaz Kremlu (Prigožina) protidemonstrace, kdy skupiny placených rváčů napadaly protivládní demonstranty.

Amelčenko poté v letech 2014-16 pracoval přímo pro Guljajeva, kdy v Putinem okupované části Donbasu vraždili již nepohodlné separatisty, mj. zastřelil Dmitrije Karagajeva, asistenta Ihora Plotnického ( viz mj. můj článek Poté, co místní velitelé pomohli Putinovi Donbas rozvrátit, Putin je nařídil zlikvidovat / http://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783552    ).

29.6.2016 Amelčenko s Olegem Simonovem jedem v injekci zaútočili na známého blogera Sergeje Tichonova ve Pskově u estonských hranic. Bloger ihned po vpíchnutí injekce zemřel, oficiálně na „ infarkt „.

Amelčenko se účastnil i útoku na manžela Ljubov Sobolové, právničky, pracující pro Nadaci Navalného proti korupci.

25.11.16 její manžel Sergej Mochov, sociolog a vydavatel časopisu, před svým bytem míjel muže s kyticí v ruce. Když kolem něho procházel, ucítil štípnutí do nohy, ostrou bolest a omdlel. Lékaři konstatovali, že mu píchli antipsychotickou drogu. Identita útočníka, zachycená na kameře, byla odhalena až o 2 roky později.

Jmenoval se Oleg Simonov a pracoval pro farmaceutické firmy a Prigožina. S Amalčenkem byl Simonov v únoru 2017 v Sýrii – zkoušeli nové jedy na nic netušících ruských žoldnéřích. Simonov byl o 6 měsíců později nalezen mrtvý ve vaně ve svém pronajatém bytě - „ předávkoval se drogami „.

V listopadu 2017 v Luhansku došlo k převratu, který inicioval sesazený ministr vnitra LLR Igor Kornet, jenž odmítl opustit svoji funkci a publikoval videozáznam, ve kterém uvedl, že někteří vysocí představitelé LLR, včetně Iriny Tejcmanové a Anastasije Šurkajevové jsou do funkcí nastrčení ukrajinskými speciálními službami.

24.11.2017 ruský občan Plotnický, jeden ze signatářů minských dohod,  ze „ zdravotních „ důvodů z funkce šéfa proruských separatistů odstoupil, a spolu se svým týmem ( vedoucí jeho administrativy Irina Tejcmanová, ředitelka Státní televize a rozhlasové společnosti LLR Anastasija Šurkajevová, a řada dalších ) spěšně utekl do Ruska ( Novaja Gazeta ).

12.4.2018 „ vypadl z balkónu“ v 5. patře svého bytu v Jekatěrinburgu ( za vlády Putina vypadla z oken nejen dvacítka ruských investigativních novinářů, ale i hlavní vývojář Putinovy anticovidové vakcíny Sputnik V ), investigativní novinář Maxim Borodin, jenž psal o místních věznicích a korupci ve Sverdlovské oblasti.

Byl vyhozen z okna nahý a byl hospitalizován v kómatu, za 3 dny na svá zranění zemřel. Pár týdnů předtím se proslavil článkem, ve kterém psal o wagnerovcích, kteří byli zabiti 7.2.2018 v bitvě o ropná pole ve východní Sýrii v důsledku US leteckých úderů.  Při jejich střetnutí s kurdskými jednotkami, poporovanými US, padlo zhruba 200 ruských vojáků ( Šojgu potvrdil jen 5 mrtvých, a odmítl, že by v Sýrii nasadil ruské vojáky, čímž naštval rodiny padlých ).

Borodin v únoru a v březnu 2018 uskutečnil rozhovory s jejich příbuznými a veliteli, a byl na všech tajných pohřbech ve městě Azbest ve sverdlovském kraji, odkud někteří z nich pocházeli. Jeho článek vyvolal národní skandál a soustředil veškerou pozornost na kremelské žoldáky v Sýrii.

Putinova policie neviděla na jeho smrti nic mimořádného, dveře byly zamknuté zevnitř, „ takže o cizí zavinění nešlo „ … Šéfredaktorka listu Novy Den, pro který Borodin pracoval, Polina Rumjanceva, sice prohlásila, ještě když byl v nemocnici, že neměl žádný důvod páchat sebevraždu, ale stopy po násilí v jeho bytě se nenašly ( byly včas policií odstraněny ). 

Borodinův partner uvedl, že den před smrtí mu Borodin telefonoval v pět hodin ráno s tím, že na jeho balkónu je ozbrojený maskovaný muž, a další maskovaní muži jsou na schodišti. Pokoušel se dovolat k jeho právníkovi, ale Borodin mu náhle řekl, atˇ nikomu nevolá,  že „ tam již nikdo není „ .

Prigožin, jenž se v dopisech podepisuje jako „ poradce Prezidentské kanceláře“ ,  šéfuje i prokremelské nacionalistické mediální skupině Patriot, která má, jak řekl Putin po zfalšovaných elektronických volbách v září 2021, být protiváhou či nejlépe úplně nahradit „ protiruská média elit, která ignorují veškeré pozitivní věci v Rusku a píší jen o věcech negativních „.

Prigožin spolupracuje i s Alexandrem Beglovem, jenž s Putinem v 90. letech sloužil na petrohradské radnici pod starostou Sobčakem, a Putin si ho vzal do Kremlu. V roce 2018 Putin Beglova, v té době zástupce šéfa Severozápadního federálního okruhu se správním centrem Petrohradem, jmenoval úřadujícím guvernérem Petrohradu, kdy v této funkci nahradil Georgije Poltavčenka.

Vedle restaurací a cateringové firmy Concord Catering , vlastní i firmu Concord Management and Consulting, jejímž prostřednictvím řídí Internet Research Agency, založenou v roce 2013 ( „zvolen“ Miloš Zeman ), která vede internetovou válku proti Západu.

Pro své vměšování se do US voleb se v roce 2016 ocitl mezi 12 dalšími Rusy sankcionovanými v prosinci 2016 v US ( pro destabilizaci Libye se dostal i na seznam EU ) – jeho trollí farma The Internet Research Agency placených internetových trollů s falešnými účty rozpoutala proti US informační válku ve prospěch Trumpa a proti Hillary Clintonové.

Facebook, Twitter a Google identifikovaly Internet Research Agency jako hlavní zdroj provokativních příspěvků, které Američany, zejména během voleb,  rozdělují – rasy, zákony o zbraních, práva LGBT, interupce.

Kremelští trollové vytvořili facebookové skupiny jako Blacktivist, která přeposílala videa s policejním násilím, či Secured Borders, která organizovala antimigrační mítinky.

30.9.2018 US ministr financí vyhlásil nové sankce proti Prigožinovi s tím, že se snažil ovlivnit výsledky US doplňkových voleb,  jak ve své vyšetřovací zprávě uvedl Robert Mueller, v letech 2001-13 šéf FBI, poté zvláštní poradce a vyšetřovatel na ministerstvu spravedlnosti, jenž vyšetřoval ruské zasahování do US prezidentských voleb ve prospěch Trumpa.

US občané a firmy s Prigožinem nesmí obchodovat ani mu poskytovat služby, stejně tak nesmí obsluhovat jeho soukromé tryskáče a jachtu.

Prigožinova trollí farma vygenerovala 71.000 dezinformačních tweetů na propagaci ruské verze, jak byl sestřelen Boeing letu MH-17. Tisíce dezinformačních tweetů vygenerovala ohledně Brexitu, a pokračovala v tomto proruském politickém inženýrství i ve volbách na BV a v Africe.

30.10.18 Facebook uvedl, že zmrazil tři sítě ruských internetových účtů, které se vměšovaly do vnitřních záležitostí několika afrických zemí, z téhož Prigožina obvinila i Nadace založená Georgem Clooney.

První sítˇcílila na Madagaskar ( BBC uvedla, že se Kreml snažil podplatit přinejmenším 6 madagaskarských prezidentských kandidátů ), Středoafrickou republiku, Mosambik, Kongo (DCR), Pobřeží slonoviny a Kamerun. Vyvolávala v nich protifrancouzské nálady, a snažila se vyprovokovat diplomatický spor mezi Francií a Itálií.

Druhá sítˇcílila na Súdán, třetí na Libyi, viz „Putin obnovuje sovětské sítě v Africe“.

10.5.21 Michail Chodorkovský napsal, že Prigožin získával součástky do zbraní hromadného ničení ( viz můj článek Bazar se zbraněmi hromadného ničení militaria.cz Bazar se zbraněmi hromadného ničení aneb mezinárodní obchod dovoluje to, co mezinárodní smlouvy zakazují ), a vyhledával německé politiky, kteří by legitimizovali pochybné volby v afrických státech ve prospěch Ruska.

Také US ministerstvo financí dalo Prigožina na svůj sankční seznam, protože vyslal žoldnéře na východní Ukrajinu, aby zde bojovali a vystupovali jako „ separatisté „ .

V říjnu 2019 spadlo v Kongu letadlo najaté Prigožinem, počet obětí neupřesněn, spekulovalo se, že mezi mrtvými byl i Prigožin, jenž letěl navštívit prezidenta Felixe Tshisekediho, bývalého šéfa Africké unie, jenž byl zvolen prezidentem v prosinci 2018 ( Blinken se s Tshisekedim tajně setkal v září 2021).

Až v říjnu 2020 jej sankcionovala i EU za jeho podvratné aktivity v Libyi.

29.6.21 Meduza zveřejnila dokumenty k Prigožinově trestní minulosti, postaral se o to sám Prigožin , když Meduzu ( šéfredaktora Ivana Kolpakova za článek z 9.6.2016  “Evgeny Prigozhin's right to be forgotten: What does Vladimir Putin's favorite chef want to hide from the Internet?”, Ilju Kosygina, šéfredaktora „ Dovod „ který 2016 publikoval rozhovor s novinářem Maximem Ševčenkem o Prigožinově trestní minulosti )  v listopadu 2020 zažaloval pro pomluvu pro její článek z roku 2016, takže Meduza dostala od soudu podrobné záznamy, jak to s Prigožinovou minulostí bylo ( Prigožin  poté požádal o výmaz veškerých svých záznamů na internetu ).

Ruský soud 15.2.21 zamítl Prigožinovu žalobu na portál Meduza ( Russin court dismisses Evgeny prigozhin´s lawsuit against Meduza ).

Prigožin byl v roce 1981 soudem odsouzen k úhrnnému trestu 13 let vězení ( již 1979 (18)  byl tento nezaměstnaný alkoholik odsouzen za četné trestné činy ( avšak nikoliv pro účast na provozování prostituce nezletilých, jak mylně tvrdila meduza.io,  rozsudek z roku 1981 obchodování s nezletilými za účelem prostituce nezmiňuje ), ale zmiňuje mnohé další trestné činy, včetně několika loupežných přepadení žen, mj. loupežné přepadení nožem na ženu ze dne 20.3.1980 z restaurace Okean, kterou si náhodně vybrali, a zaútočili na ni před restaurací ( a to ve spolupachatelství s Alexejem Bušmanem, poprvé odsouzeným 1977, se všemi tresty celkem na 17 let, včetně příživnictví a neplacení alimentů, a šíření pohlavní choroby- syfilis,  a dvěma dalšími – Kopajevem a nezletilým Makekem, kterého před akcí vždy opili, přičemž ženu škrtil Prigožin, dokud neztratila vědomí, aby ji ukradli náušnice v hodnotě 50 rublů - další loupežné přepadení provedli v únoru 1980, loupežných přepadení bylo několik, dále vykrádali byty a auta ).

Když protikremelský satirik v živém přenosu v Radio Echo Moskva Prigožina označil za kriminálníka,  Prigožin podal na Šenderoviče a Radio Echo Moskva žalobu pro pomluvu, soud v Petrohradě v prosinci 2021 přiznal Prigožinovi odškodnění ve výši 15.000 dolarů za to, že Šendrovič řekl pravdu. Když Šenderoviči, kterého Putin v prosinci 2021 označil za „ zahraničního agenta“,  hrozila vazba, uprchl z Ruska.

Petrohradský zpravodajský server Fontanka.ru, který se mnohokrát věnoval Prigožinovým kontraktům s ministerstvem obrany, v únoru 2016 zjistil další tučný příjem Prigožina – asi jeho největší : za to, že Prigožin poskytuje žoldáky k ochraně syrských ropných polí, Prigožin dostává určité procento z příjmů ropy.

Po analýze svých zjištění Fontánka.ru a Navalného Protikorupční fond v roce 2016 prohlásily, že aby se obešla federální pravidla o výběrovém řízení, významný objem vládních kontraktů jde ve prospěch zástěrkových firem.

V roce 2020 Bellingcat vyšetřovala pád německé finanční skupiny Wirecard ( v jejím účetnictví chybělo 50mld  Kč, úpadek vyhlásila v červnu 2020 ), ve které byl rakouský finančník s českými kořeny Jan Marsalek jedním z 5 manažérů. Manažéři byli zatčeni, jen Marsalek, napojen na FSB, utekl pravděpodobně přes Bělorusko do Moskvy, a byl na něho vydán mezinárodní zatykač.

FSB vymyslela mechanismus, kterým firma Wirecard ( zejména Marsalek ) poskytovala Putinovým žoldákům ve světě peníze, protože Putinovi žoldáci právně neexistují, takže jim nelze formálně vyplácet plat. Wirecard byla alternativním systémem nebankovních plateb.

Bellingcat uvedla, že pokud byl Marsalek do těchto transakcí zapleten, nepřežije ani do konce roku.

V Británii policie začala vyšetřovat i Salmu Asadovou, manželku Bašíra, která údajně podněcovala vojáky k teroristickým činům, čímž by mohla přijít o britské občanství.

O případu umučení syrského dezertéra Muhammada “Hamadi” Abdullah al-Ismail /Mohammed Taha Ismail Al-Abdullaha informoval v listopadu 2019 nejprve ruský list Novaja Gazeta, která o popravě získala další dvě videa ( také arabské listy označily za vrahy wagnerovce ).  První krátké video se objevilo počátkem července 2017, naznačovalo, že byl zadržen příslušník IS. Až o dva roky později 2019 video ve své  nezkrácené verzi kolovalo v uzavřené skupině ( wagnerovců ) na ruské sociální síti VKontakte s informací, že nešlo o příslušníka IS, ale o dezertéra z Asádovy armády.

V syrské provincii Homs ( arabská média místo vraždy určila jako ropné pole al-Shaer u města Homs ) skupina plynně rusky mluvících mužů v červnu 2017 nejprve se smíchem mučila ( bodali ho noži, mlátili kladivem a lopatou ), stˇala ( hlava leží na zemi ), zohavila (odsekali od těla údy) a spálila tělo Mohammeda Taha Ismail Al-Abdullaha ( ročník 1986, narozen v Deir ez-Zor, nejprve za občanské války ze Sýrie uprchl, 2017 se vrátil, byl zatčen a musel narukovat do Asádovy armády ), ze které se brzy pokusil dezertovat. Při tomto sadismu se dobře bavila, že „ bude grilovačka“  (dvouminutové video o této popravě oběhlo internet 30.6.2017, odborník uvedl, že bylo natočeno v provincii Homs).

Wagnerovci měli obličeje zakryté šátkem až na jednoho, jenž si šátek na chvíli stáhl k bradě ). Novaja gazeta nechala fotografii proběhnout servisem FindClone, webem, který zadané fotografie přiřazuje k profilovým fotografiím na ruské sociální síti Vkontakte, a ukázal se jim muž Stanislav Jevgenievič Dyčko, potvrzený wagnerovec, jenž předtím pracoval pro ruské ministerstvo vnitra.

Listu Novaja Gazeta se poté podařilo obstarat si kopii jeho pasu, bezpečnostní dotazníkz února 2016, ze kterého vyplývá, že byl najat jako průzkumník wagnerovců, a prohlášení o zachování mlčenlivosti o své práci ve skupině. Před vstupem k wagnerovcům sloužil jako policejní důstojník ve Stavropolu, potvrdili jeho bývalí kolegové u policie. Jeho manželka ještě v korespondenci s listem Novaja gazeta uvedla, že na fotografii není její manžel, poté se všichni ( manželka i jeho kolegové z policie ) natrvalo odmlčeli a nereagovali na dotazy.

Novaja Gazeta uvedla, že dva muži na videu se oslovují volacími znaky „Pamir“ a  „Volk“/Vlk, což je volací znak srbského žoldáka –wagnerovce Davora Savičiče, ale video neumožňuje určit, zda je jedním z vrahů.

Krátce poté, co článek, analyzující video, zveřejnila, se objevilo druhé video, které ukazoval ony 4 vrahy, jak pózují s visícím tělem Abdulláha předtím, než tělo polili benzínem a zapálili. Na hrudi mělo tělo nápis „ Za výsadkáře a průzkumníky!“

“Cutthroats”: Novaya Gazeta identifies one of Russia's “Wagner” mercenaries.

Portál fontanka.ru identifikovala dalšího žoldnéře jako 39letého Ruslana z Bryansku, jenž v té době působil jako školitel vlastenectví v místních školách, se kterým 22.11.2019 uskutečnila rozhovor, ve kterém tento Ruslan popřel, že by se účastnil popravy nějakého Syřana.

Zhruba o 14 dní později Federal News Agency (FAN), kterou novináři spojují s Prigožinem a jeho petrohradskou trollí továrnou, obvinila server fontanka. ru, že si rozhovor s „ Ruslanem“ vymyslela, stejně jako „ historku se zlikvidovaným bojovníkem ISIS „ . FAN poté zveřejnila vlastní rozhovor s jistým Ruslanem Nechajevem z Bryansku, jenž uvedl, že jej fontanka.ru  křivě obvinila, a že na ní podá žalobu. Současně FAN vyzvala orgány činné v trestním řízení, aby reagovaly na dezinformace fontanka.ru  o Wagnerově skupině.

19.10.2020 kujbyševský okresní soud (Irina Vorobjovová)  zamítl žalobu pro pomluvu jistého Ruslana Nechajeva ( podpořeným Prigožinovou mediální kupinou „Patriot „ ) na portál fontanka.ru, který jej identifikoval jako jednoho z výše zmíněných vrahů Abdulláha, s tím, že Nechajev neprokázal, že je oním Ruslanem, kterého fontanka.ru zmiňuje ( jeden Ruslan má rodinu, druhý je svobodný, neseděl věk ani výška postavy ). Soudkyně rovněž odmítla nařídit portálu, aby článek stáhl, protože prokuratura  soudu neposkytla žádné důkazy, aby toto nařídit mohla.

Ruská nezávislá média odhalila identitu i zbývajících vrahů - Vladimir B., Dzhakhongyr M. ("Pamir"), Ruslan ("Chichi") a Vladislav Apostol, jenž byl zabit v bojích v Sýrii v únoru 2018.

Novaja Gazeta poslala dokumenty ze svého vyšetřování jak Putinově Generální prokuratuře, tak Putinově Vyšetřovacímu výboru, ale bez jakékoliv odezvy z jejich strany.

První žalobu na šest vágnerovců v Moskvě podal 11.3.2021 bratr zavražděného Muhammad, kterému pomáhají tři neziskové organizace: ruský Memorial ( Putinem rozpuštěný v prosinci 2021) , ve Francii sídlící Syrské centrum pro média a svobodu projevu (SCM), a Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH).

Vágnerovci doprovázejí ruské letouny i pozemní jednotky od roku 2015, kdy Putin vtrhl do Sýrie.

Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN nese dvojnásobnou odpovědnost za své zločiny spáchané jeho vojáky nebo žoldnéřskými skupinami bojujícími pod jeho vedením. Rusko však vetuje všechny pokusy o mezinárodní vyvození odpovědnosti.

Viz článek meduza. io : Evgeny Prigozhin's right to be forgotten What does Vladimir Putin's favorite chef want to hide from the Internet? ( říjen 2018, Právo Prigožina nechat se vymazat z Internetu, co chce asi před veřejností skrýt).

Jak se z Putinova šéfkuchaře stal Putinův nájemný vrah.

Poté, co listu Novaja gazeta přiznal, že od roku 2012 na příkaz Prigožina napadal a mlátil opoziční aktivisty a blogery, a že v nejrůznějších zemích, včetně Sýrie, vraždil a trávil na jeho příkaz lidi ( některé své mise listu podrobně popsal ) , článek, který list Novaja gazeta zveřejnil 22.10.2018, zdroj listu, 61letý Valery Amelčenko ( zatčen v Petrohradu pro loupežné přepadení 1999, odsouzen na 7 let, 2004 Putinovým režimem propuštěn na podmínku ), 2.10.2018 zmizel. Budˇ byl unesen, zabit nebo své zmizení sám zinscenoval – policie ho dala na federální list hledaných osob a zahájila proti němu trestní řízení.

List Novaja Gazeta se k Amelčenkovi dostal náhodně, když 2017 sbíral informace k útoku na sociologa Sergeje Mochova, od roku 2015 vydavatele listu Archaeology of Russian Death Journal ( studuje ruský trh se smrtí, dysfunkčnost infrastruktury, rituály, jeho kniha Smrt na prodej, stručná historie ruského pohřebnictví,  měla vyjít 2018 ) a manžela Ljubov Sobolové, právničky Navalného Protikorupční Nadace.

Útočník v listopadu 2016 vpíchl do stehna Mochova psychotropní látku, která způsobila, že upadl do bězvědomí. Útok před Mochovým domem zachytila průmyslová bezpečnostní kamera a anonymní zdroj listu řekl, že útočníkem byl Oleg Simonov, jenž zemřel za podivných okolností v květnu 2017. Byla to vdova, která listu zavolala, že svého manžela na záběru kamery poznala, a ukázala listu Novaja gazeta i fotografii z manželova pohřbu, na kterém byl i Amelčenko.

Viz článek ze 30.11.2016 Husband of Kremlin critic is stabbed with syringe | World ... https://www.thetimes.co.uk/article/kremlin-critic...

Amelčenko, jenž se bál, že za smrtí Simonova stojí Prigožinovi vrazi, souhlasil, že listu Novaja gazeta řekne některé informace, a pro případ vyšší moci dal i souhlas s jejich zveřejněním.

Co Amelčenko prozradil

Na příkaz Michailova Amelčenko shromáždil monitorovací tým, ve kterém byli vedle Amelčenka i Vladimir Gladienko a Sergej Kuzněcov. Sledovali označené osoby, špehovali i list Novaja gazeta.

Poté byli úkolováni útoky na nepohodlné lidi, mj. Amelčenko zmínil útok na známého blogera ze Soči, jenž kritizoval a zesměšňoval Putina. Poté, co jej zbili, již Putina nekritizoval a svůj blog neprovozoval.

Dále uvedl, že např. zinscenoval automobilovou nehodu, při které naboural auto  Eleny Cherevko, majitelky zubní kliniky, která  se s Prigožinem soudila o nemovitost.

Michailov výše zmíněné informace o blogerovi a autonehodě potvrdil, a ještě poskytl fotografii z autonehody, na které byl i Amelčenko.

Koncem roku 2013, když byl Amelčenko během demonstrací Euromajdanu v Kyjevě ( co tam dělal, neuvedl, možná agenta provokatéra ) , se dozvěděl, že byl jejich nadřízený Michailov z práce od Prigožina vyhozen. Po pár měsících jej navštívil muž, kterého znal z předchozí práce ( Michajlov listu uvedl, že to byl asi Jevgenij Guljajev, Prigožinův šéf bezpečnosti ), a poté jej kontaktoval další muž z Prigožinovy ochranky, Andrej Pičuškin. Dostali za úkol působit na Ukrajině – v okolí Kyjeva a v Donbasu- v této souvislosti zmínil jen vraždu bývalého luhanského vůdce separatistů a pravé ruky Igora Plotnického, aniž by zmínil jeho jméno. Novaja gazeta se domnívá, že to byl Plotnického bývalý poradce Dmitry Kargaev, zavražděný v březnu 2016.

Amelcčenko uvedl, že otravy jedy začaly poté, co se ocitl v týmu s Olegem Simonovem. S útokem na manžela Sobolové prý neměl nic společného, ale pomáhal Simonovi zmlátit blogera kritického k Putinovi ve Pskovu, jenž následně zemřel poté, co mu Simonov vpíchl injekci. Novaja Gazeta si myslí, že to byl protirežimní Sergej Tichonov ( známý online jako“skobars”), jehož příbuzní tvrdí, že v červenci 2017 zemřel na „ infarkt „ .

V únoru 2017 byla Amelčenkova skupina pod vedením Sergeje Gubanova (další člen Prigožinovy soukromé bezpečnostní služby ) vyslána do Sýrie, aby otestovala nové psychotropní látky na zajatých „teroristech“. Když dorazili do Sýrie, zjistili, že žádní zajatci nejsou k dizpozici, tak provedli testy jedovatých látek na Asádových elitních „ Lovcích ISIS“, které cvičili wagnerovci, rovněž v Prigožinově „vlastnictví“. Droga jim byla podána v lahvích „ džúsu“.

Brzy byli policií zatčení pro otrávení členů syrské vojenské zpravodajské služby, ale po několika hodinách výslechů byli všichni propuštěni a okamžitě odjeli zpět do Petrohradu. Amelčenko uvedl, že jedu bylo vystaveno dalších 7 lidí, včetně jeho, ale že se všichni uzdravili. Později tuto informaci listu potvrdil i další zdroj, blízký wagnerovcům.

Mnoho ruských a západních pozorovatelů, stejně jako některé osoby, které byly s Wagnerovou skupinou v kontaktu, se domnívá, že Wagnerova skupina jako PMC je jen Kremlem záměrně rozšířený mýtus, který neexistuje. Ve skutečnosti je to zvláštní jednotka podřízená ministerstvu obrany, jednotka „ duchů“ , protože Kreml tvrdí, že o ní nikdy neslyšel ( tak jako nic neslyšel o zelených mužíčcích na Ukrajině, dozvěděl se o nich až z médií ).

V březnu 2017 Radio Liberty Wagnerovu skupinu charakterizovala jako „ pololegální vojenskou formaci ministerstva obrany“, v září 2017 šéf ukrajinské tajné služby SBU Vasyl Hrytsak uvedl, že jde v podstatě o soukromou armádu Putina, kterým mezinárodní pasy vydala GRU (potvrdila organizace Bellincat).

V prosinci 2018 Putin osobně popřel, že by Prigožin wagnerovce financoval a řídil.

Madagaskar

Wagnerovci přijeli na Madagaskar v dubnu 2018, aby zde chránili politické poradce najaté Prigožinem pro prezidentskou kampaň tehdejšího prezidenta Hery Rajaonarimampianina, jenž však skončil až třetí, ale ruští poradci pracovali i pro další kandidáty, aby se pojistili, mj. pro vítěze Andry Rajoelina, kterého podporovaly i US a Čína. Původní ruský kandidát již Kremlu přislíbil koncese na provozování dolů na těžbu chrómu a převzetí národní společnosti, těžící chróm, „ Kraoma „ . Wagnerovci doly střežili údajně od října 2018.

Mezi politickými poradci kandidátů byl i pluk. GRU Konstantin Pikalov ( přezdívaný „ Plukovník „ či „Kozák“ , válečný volací znak Mazay ), jenž byl nejprve poradcem pastora Mailhola z madagaskarské Apokalyptické církve. Mailhol po prohraných volbách řekl BBC, že ruští političtí poradci ho přemlouvali, aby na prezidenta kandidoval, a podarovali jej kufříkem plným hotovosti a bodyguardem ( plukovníkem Pikalovem ). Jakmile bylo jasné, že je favoritem Andry Rajoelina, byl pluk. Pikalov odvelen dělat politického poradce Rajoelinovi.

Bellingcat :

Vyšetřování nezávislé ruské webové stránky Proekt, založené na uniklých interních dokumentech z Prigožinovy pobočky “African Back Office”, tvrdí, že od roku 2019 měl Prigožin (Kreml) politické poradce ve 20 afrických státech a měl zájem o 19 dalších.

V Čadu a v Beninu kremelští Prigožinovi žoldáci úzce spolupracují s politiky, kteří jsou napojeni na vražedné muslimské milice Seleka, proti kterým v jiných zemích naopak bojují ( CAR).

V lednu 2019 měl pluk. Utkin vycestovat s Valerijem Zacharovem, poradcem středoafrického prezidenta, do Rwandy, ale jeho cesta byla na poslední chvíli zrušena, protože již na sebe přitahoval nežádoucí pozornost jako sankcionovaný Washingtonem.

Ve stejné době se v afrických zemích, na které měl Kreml zacíleno a ve kterých již měl žoldáky, se začal objevovat jiný plukovník – Konstantin Pikalov  „Mazay“, kterému zodpovídal i poradce Valerij Zacharov ( manžel Zacharové ? ).

Třebaže pral špinavé peníze, byl klíčovou osobou v ruských hybridních válkách vedených přes Putinovy žoldáky, navzdory svému zasahování do voleb na Balkáně a v Africe,  si mohl pluk. Pikalov zcela svobodně cestovat po EU. V letech 2015-19 obdržel tři schengenská víza pro „ turistické „ účely od finského konzulátu v Petrohradu, naposledy v březnu 2021. Aniž by mu v tom někdo zabránil, cestoval si na své mise do Afriky volně přes Francii, Nizození a Portugalsko.

Bellingcat analyzovala jeho telefonické rozhovory s Valerijem Zacharovem, poradcem prezidenta CAR, často byl ve spojení s petrohradskou vojenskou bezpečnostní firmou “Convoy”, zapsanou do OR 15.1.2015 s nebývale vysokým nominálním kapitálem - 100 miliónů rublů ( $1.5 million USD ).

 “Convoy” za hlavní činnost uvádí poskytování vojenských služeb, a v lednu 2019 zaměstnávala pouze 3 lidi. Jejím zakladatelem byla právnická osoba  „Petrohradská kozácká asociace Convoy „, jejímž předmětem podnikání je poskytování bezpečnostních služeb, která byla založena 2009 a má 5 akcionářů, jednímž z nich je šéf „Convoy“ Konstantin Pikalov*1968, kterému Zacharov neustále volal. Pikalov měl telefonní kontakt i na Dmitrije Rogozina, ex ruského vicepremiéra, jenž dnes šéfuje Putinově vesmírnému programu,a je sankcionovaný US i EU za jeho roli při anexi Krymu a vyvolání války v Donbasu, Odtud Pikalova přezdívka  „Rogozinův bodyguard „.

Putinova vraždící komanda

23.8.2019 byl v berlínském parku cyklistou zastřelen bývalý čečenský velitel z dob Putinovy války proti Čečně Zelimchán Khangoshvili,jenž uprchl do Německa v roce 2016, a požádal zde o azyl. Věděl o Putinově válce v Čečně všechno.

Cyklista byl zatčen poté, co své kolo a zbraň hodil do řeky.Poslanec německého parlamentu Patrick Sensburg se domníval, že vrah byl wagnerovec.

V červenci 2020 před prezidentskými volbami v Bělorusku běloruská tajná služby zatkla 33 wagnerovců z údajných 200, kteří půsbili v zemi. Státní běloruská tisková agentura BelTA uveda, že jejich úkolem bylo vyvolat v zemi během voleb chaos teroristickým útokem ( V té době se Putinovi ještě nedařilo přimět Lukašenka k podepsání smlouvy o rusko-běloruské Unii ).

Washingtonem financované Radio Liberty a BBC uvedly, že wagnerovci pravděpodobně přes Bělorusko cestovali do Súdánu, protože video se zatčenými wagnerovci, které bylo dáno na internet, ukazovalo mezi jejich osobními věcmi i telefonní kartu se súdánskou mešitou Kassala's Khatmiya Mosque a súdánskou měnu. Kreml potvrdil, že Rusové byli zaměstnáni soukromou firmou, a že jim uletěl letecký spoj do Turecka, a vyzvalo Lukašenka, aby je okamžitě propustil.

Šéf běloruských vyšetřovatelů prohlásil, že wagnerovci neměli žádný úmysl letět do Turecka, a ve svých výpovědích si protiřečili, jedni tvrdwli, že cestovali do Venezuely, druzí na Kubu, a další do Sýrie.

Lukašenko uvedl, že manžel prezidentské opoziční kandidátky Světlany Cichanouské Sergej s nimi byl v kontaktu a zahájil proti němu trestní vyšetřování, zatímco wagnerovce za 14 dní propustil.

Během jejich zadržení Putinova média hlásala, že je do Běloruska nalákala ukrajinská tajná služba SBU pod záminkou, že zde podepíší kontrakt pro ochranu infrastruktury Rosněftu ve Venezuele. SBU prý měla v plánu donutit poté jejich letadlo po odletu z Minsku přes Ukrajinu k nouzovému přistání na Ukrajině, aby mohla wagnerovce zatknout. Putin to rozvedl ještě ve svém prohlášení, že wagnerovci byli obětí společného ukrajinsko-amerického spiknutí.

Ačkoliv šéf prezidentské kanceláře Zelenského Andrij Jermak popřel jakékoliv zapojení Kyjeva do incidentu s wagnerovci, celá řada ukrajinských novinářů, poslanců a politiků takový plán potvrdila. SBU jí údajně plánovala celý rok poté, co identifikovala wagnerovce bojující na východní Ukrajině, a kteří se v červenci 2014 zúčastnili sestřelení Boeingu letu MH-17.

Operace nebyla realizována poté, co ji Zelenský, jenž byl údajně informován jen o její závěrečné fázi, odložil. Ukrajinský novinář Jurij Butusov obvinil Andrije Jernaka ze zrady s tím, že Jermak údajně o této operaci informoval Rusko, a rovněž tvrdil, že do operace byly zapojeny i turecká tajná služba MIT ( která v té době bojovala s wagnerovci v Libyi ).

Neúspěch této operace údajně vedl k rozsáhlým čistkám a trestním řízením uvnitř ukrajinské SBU. Také bývalý prezident Porošenko v prosinci 2020 uvedl, že k této operaci dal souhlas v prosinci 2018.

Náhorní Karabach 2020

Pár dní poté, co ruská média hlásila, že jsou ruští žoldáci připraveni bojovat proti ázerbájdžánským jednotkám v Náhorním Karabachu, ruský vojenský analytik Pavel Felgenhauer a zdroj z Wagnerovy skupiny potvrdili, že wagnerovci byli vysláni k podpoře ozbrojených sil jen částečně uznané arménské Republic of Artsakh, napadnuté ázerbájdžánskými vojenskými jednotkami za podpory Turecka.

Investigativní organizace Bellingcat však uvedla, že v Náhorním Karabachu wagnerovci nejsou, a odkázala na veřejný kanál na Telegramu „Reverse Side of the Medal (RSOTM)“, aneb „ Od Afghánistána do Banistána „, který k vzájemné komunikaci používají ruští žoldáci, včetně wagnerovců.

RSOTM sice poslal 2 fotografie s náznakem, že wagnerovci dorazili do Náhorního Karabachu, ale investigativní organizace Bellingcat uvedla, že fotografie spolu nesouvisely.

Po skončení této další válečné etapy v NK armádní kpt. v záloze Viktor Zlobov prohlásil, že se wagnerovci zasloužili o to, že si Arméni v NK udrželi kontrolu nad svým územím, a pomohli Arménům i ve městě Shusha, které bránili do poslední chvíle než město převzali Ázerbájdžánci, a že jejich příjezd do NK přiměl Baku boje v NK zastavit.

Turecko informovalo o „ 380 plavovlasích žoldácích s modrýma očima „, bojujících na straně Arménů v bitvě o město Šuša, některé ruské listy uváděly, že jich bylo 500, načež se na internetu objevila fotografie wagnerovce, stojícího před kostelem v Šuše.

Barma Nyanmar

25.1.2021, týden  před vojenským převratem v Barmě ( 1.2. junta svrhla Su Tˇij ), navštívil potají hlavního pučistu Putinův ministr obrany Šojgu, byl mu rozprostřen červený koberec, protože se Putin významně podílí na modernizaci myanmarské armády.

V červnu 2021 hlavní pučista dorazil na jednání o další vojenské spolupráci do Moskvy, byl pochválen za genocidu Rohingů, a byly mu mj. příslíbeny stíhačky Su-30 + Jak-130.

Putinem podporovaná brutální Junta zatýká každého, kdo ji kritizuje, a když se jí nepodařčí dotyčného zatknout, unáší jeho příbuzné, včetně kojenců, stejně jako činil Putin ve své válce proti Čečně a v průběhu její „ normalizace „ .

Vzhledem ke své podpoře myanmarských pučistů je komické, že Putin, když místní speciální jednotky v Guineji provedly převrat a zajaly zkorumpovaného prezidenta, vyzval  6.9.21 k jeho propuštění, protože „ Kreml neschvaluje žádnou protiústavní změnu vlády „ …

Putinovi žoldáci jsou i jiného charakteru – propagandističtí bojovníci, např. v Bolivii má Putin rozhlasový a zpravodajský kanál Kawsachun News, který pod domorodou identitou ve své anglické sekci proruským náhledem ovlivňuje US veřejné mínění v jeho debatě o Latinské Americe ( např. že bez Kuby by celá Latinská Amerika vymřela na Covid ) .

Kompenzace za padlé

Stovky nejen ruských žoldnéřů padly. Wagnerova skupina podmínila vyplacení kompenzace za padlého žoldáka  ( 5 mil. rublů/80.000 dolarů , výše závisí na hodnosti a misi )  podepsáním smlouvy o mlčenlivosti, rodiny nesmějí s novináři mluvit, ale ani tak mnohé z nich žádné kompenzace nedostaly.

V červnu 2018 Svaz ruských válečných veteránů naléhal na Kreml, aby veřejně přiznal své žoldáky bojující v Sýrii a v Libyii, aby pro žoldáky a jejich rodiny zajistil finanční benefity a placení zdravotního pojištění.

Petrohradský Sogaz International Medical Centre, klinika vlastněná obří zdravotnickou pojištˇovnou  AO Sogaz, ošetřovala zraněné žoldáky od roku 2016. Nejvyšší vedení této pojištˇovny jsou příbuzní Putina a lidé na Putina napojení. Ředitel kliniky Vladislav Baranov je obchodním partnerem Putinovy starší dcery Marie Voroncovové.

Wagnerovci dostávají vyznamenání přímo od Putina na základě jeho tajných dekretů, např.  velitelé wagnerovců Andrey Bogatov a Andrey Troshev dostali od Putina medajle Hrdina Ruska za to, že pro Putina v březnu 2016 dobyli Palmýru na IS ( první bitva o Palmýru ). Bogatov byl v této bitvě těžce zraněn.

Alexander Kuznetsov a Dmitry Utkin dostali 4x Řád odvahy. Medajle dostávají i rodiny za mrtvé rodinné příslušníky.

V prosinci 2017 Putin dekretem ustavil nový ruský svátek - Mezinárodní den dobrovolníků (žoldáků) – slaven bude 5.12. jako hold wagnerovcům, třebaže ústava žoldnéře nepovoluje a Putin oficiálně tvrdí, že ruští žoldáci neexistují.

V Sýrii byl lednu 2018 v závodu Haiyan, 50 km od Palmýry, vztyčen Pomník ruským „ dobrovolníkům „. Je na něm nápis v arabštině : „ Ruským dobrovolníkům, kteří hrdinně zemřeli při osvobozování syrských ropných polí ovládaných ISIL.“

Stejný pomník byl vztyčen v únoru 2018 v Luhansku, kde ruští dobrovolníci zemřeli při osvobozování Dnbasu od teroristické kyjevské vlády. Putinova drzost nezná mezí.

V srpnu 2018 byla postavena u Gorjačij Ključ v Krasnodarském kraji kaple v upomínku na wagnerovce zabité v Sýrii v boji proti IS.Za každého z nich zde hoří svíčka. Stejná kaple byla v listopadu 2018 postavena nedaleko výcvikové základny wagnerovců v Molkino.

Vedení Wagnerovy skupiny a jeho vojenští instruktoři jsou Kremlem každoročně zváni na vojenskou přehlídku konanou na Rudém nám. 9.5.( Den Vítězství).

14.5.2021 měl v hlavním městě Středoafrické republiky Bangui premiéru ruský film Turista, financovaný Prigožinem,  o ruských vojenských poradcích vyslaných do Bangui v předvečer prezidentských voleb a uprostřed ofenzívy povstalců. Film vykresluje ruské „ hrdiny „ , jak statečně brání civilisty před povstalci.