Bolševický puč a ruská pravoslavná církev, Putin a dynastie Romanovců

Po zatčení a sesazení metropolity Pitirima (Onkova) v 3/1917 spravoval petrohradskou diocési biskup Benjamin (rus. Venjamin) /1873- 1922 popraven za „ protirevoluční agitaci „/, prvý biskup v ruské církvi, jenž byl v 6/1917

demokraticky zvolen duchovními a občany za arcibiskupa petrohradského a ladožského, v 8/1917 byl jmenován metropolitou.

Církev se během občanské války snažila zachovávat neutrální postoj a metropolita Benjamin byl zcela apolitický.

Pravoslavné církvi se nevyplatilo, že proti bolševickému zlu nezasáhla a rozhodla se být neutrální.

1922 bolševické úřady Dekretem o zabavení církevního majetku církvi nařídily, aby jim odevzdala veškeré cennosti pod záminkou nákupu potravin pro hladovějící ve městech.

12 prominentních kněží se přidalo na stranu bolševiků, odsoudilo kontrarevoluční aktivity církve, obvinilo ji z vyvolání hladomoru, a požadovalo bezpodmínečnou konfiskaci jejího majetku .

Benjamin v 3/1922 nařídil rozdat na pomoc hladovějícím všechny církevní finanční prostředky, bolševické noviny jej chválily za štědrost. 

V 4/1922 se metropolita s petrohradskými bolševiky dohodl, že církev bolševikům  vydá i některé církevní cennosti, ale historické cennosti vykoupí farníci svým majetkem, což se nelíbilo Moskvě, která rozhodla, že církev odevzdá všechno.

Metropolita Benjamin probolševické kněze, kteří se snažili uzurpovat si církevní moc od patriarchy Tichona /1865-1925/ , exkomunikoval z církve, což moskevské bolševiky rozzuřilo.

Tichon, jenž od 1898 žil v US jako pravoslavný biskup na Aljašce, a stal se naturalizovaným US občanem, v letech 1900-1907 vedl v US Ruskou zahraniční církev, 1907 se vrátil do Ruska.

Moskevským patriarchou byl zvolen v 11/1917, 1918 veřejně odsoudil zavraždění carské rodiny a útoky bolševiků proti církvi, ale v 5/1922 rozpustil v Srbsku exilovanou skupinu ruských biskupů, která vydávala protibolševická prohlášení.

1922, kdy v Rusku po řádění bolševiků vypukl hladomor, a bolševici požadovali vydat veškerý církevní majetek, patriarcha Tichon konfiskaci církevního majetku odsoudil, bolševici mu pro „ TČ sabotérství“ nařídili domácí vězení v moskevském Donském klášteře ( i to vyvolalo vlnu protestních diplomatických nót - popravit Tichona kvůli mezinárodní veřejnosti si nemohli již vůbec dovolit ) a donutili jej podepsat prohlášení, že je vůči bolševické moci loajální, načež jej 1923 jejich Živá Církev zbavila funkce.

V 3/1924 Tichon náhle onemocněl a byl hospitalizován, o 2 dny později zemřel, se vší pravděpodobností  byl otráven, 2 měsíce po skonu pomalu tráveného Lenina.

Lenin i Tichon, stejně jako později Gorký, byli nejprve uvrženi do domácího vězení pod 24hodinový dohled " čekistů" , aby mohli být tráveni, všichni tři byli proto drženi v naprosté izolaci - jed byl v jejich případě použit kvůli mezinárodnímu veřejnému mínění, nemohli být postaveni před soud.

ČEKA/OGPU/NKVD však vyhazovala nepřátele i z okna, zavraždila takto Borise Savinkova, načež bolševická propaganda rozšířila, že spáchal sebevraždu ( viz můj článek, jak se nepohodlných církevních hodnostářů, zejména metropolity Vitalije/ Rostislava Ustinova, šéfa ROCOR, zbavoval Putin, aby získal miliardový majetek Ruské zahraniční církve -  Putin a církevní majetek v zahraničí - Andrea Kostlánová - iDneskostlanova.blog.idnes.cz › blog

).

V 5/1922 při masovém zatýkání kněží a konfiskaci jejich majetku byl zatčen i metropolita Benjamin poté, co odmítl podřídit se bolševické „ Živé Církvi“ , a zůstal věrný patriarchu Tichonovi.

V 6/1922 byl spolu s dalšími 10 církevními hodnostáři odsouzen k smrti jako nepřítel lidu ( než byli kněží postaveni před popravčí četu, byli oholeni dohola a byli oblečeni do hadrů, aby popravčí nevěděli, že vraždí kněze )  …

Po nástupu Stalina byli kněží, jeptišky a mniši lživě obviňováni z podpalování stodol, z protibolševické agitace či za členství v kontrarevoluční organizaci, a posíláni do gulagů. Lidé museli bolševickým vrahům vydat všechny ikony/obrázky svatých, které tyto nákladními auty odvezli a spálili.

Kněz a filozof Nikolajevič Ornatskij /1860-1918/ - archív FB skupiny Bolševický teror a antisovětská hnutí odporu .

Kněz-učitel sloužil chudým, byl členem výborů pro národní vzdělávání a charitu, předsedou petrohradské Společnosti pro podporu nábožensko-morálního osvícení, zakládal nocležny a sirotčince, za 1.sv.v. ve svém bytě zřídil ošetřovnu pro zraněné vojáky, pořádal pro vojáky sbírky materiálu, který sám vozil na frontu. Za svou charitativní činnost obdržel řády sv. Vladimíra.

Po bolševickém puči vystupoval proti zrušení výuky náboženství a proti konfiskaci církevního majetku.

V 8/1918 byl zatčen spolu se svými dvěma syny ( vojenský lékař a důstojník), uvězněni v Krondštadtu, popraveni v 10/1918.

Nejdříve byli popraveni jeho synové, jak si přál, aby se za ně mohl pomodlit, když přišla řada na něj, popravčí četa jej odmítla zastřelit, nahradili ji čínskými rudoarmějci, ale ani ti nedokázali vystřelit, tak jej zastřelil bolševický komisař, píše Tomas Novák, správce FB skupiny Bolševický teror a antisovětská hnutí odporu .

Dalším případem mezi mnohými, uvedenými na této FB stránce, je chirurg a autor vysokoškolských učebnic Valentin Vojno-Jasenecký /1887-1961/, s nímž proces zorganizoval velitel taškentské Čeky Peters v roce 1921, protože Vojno-Jasenecký se po smrti své ženy stal knězem.

Peters se jej výsměšně zeptal: „Věříte v Boha, už jste toho svého boha viděl ?“ Vojno-Jasenecký odpověděl: „ Boha jsem neviděl, ale mnohokrát jsem operoval mozek, a když jsem otevřel lebku, nikdy jsem neviděl ani rozum, a svědomí jsem tam také neviděl.“

Profesor ve vyšetřovací vazbě strávil několik let, a několik dalších let ve vyhnanství, kam byl poslán 1923, po vypuknutí války 1941 denně operoval, 1955 oslepl.

Bolševici si nevážili nikoho, ani zakladatele ruské pediatrie Sergeje Vorjobkina /1858-1927/, jenž bezplatně léčil chudé děti ( archív FB skupiny Bolševický teror a antisovětská hnutí odporu ). Jeho dcera Natálie, bioložka, skončila v gulagu, její manžel byl 1938 popraven, taktéž byl 1938 popraven manžel její mladší sestry Marianny, frontové zdravotní sestry. Syn Vorjobkina, jenž jako voják prošel  1.sv.v.,  zemřel 1919, a jeho druhý syn Sergej zemřel v gulagu.

I gulagů se dotkly Stalinovy vnitrostranické čistky v letech 36-39:

První příkaz k popravě 1200 soloveckých vězňů vydal v 8/1937 šéf NKVD Nikolaj Ježov (popravený v 2/1940), v 10/1937 bylo z ostrovů vyvezeno 1116 vězňů, kteří byli popraveni jako polští důstojníci a polští intelektuálové ( v Katyňském lese ), solovečtí vězni v lese v Karélii na místě zvaném Sandarmoh, kde se dnes nachází památník tohoto masakru. V 9/1941 byli před postupujícím Wehrmachtem v lese u města Orel bolševiky popraveni prominentní političtí vězni.

Zbylí vězni byli popraveni nejen v lesích, ale i přímo na Soloveckých ostrovech poblíž Sekirného vrchu. Poslední únorové popravě 1938 unikla Jelizaveta Katz, která byla v 8. měsíci těhotenství, zastřelili ji hned po porodu ve věku 28let.

Solovecké děti:

Na oddělených ostrovech byly drženy těhotné ženy, především oběti znásilňování ze strany dozorců. Když  porodily a odkojily, děti jim byly odebrány a anonymně odeslány do dětských domovů, aby se z nich staly fanatičtí bolševici.

Dozorci byli neustále opilí bývalí důstojníci RA, bývalí policisté a čekisté, kteří byli na Solovecké ostrovy posláni za trest.

I velitelé ostrovů byli likvidováni jako nepohodlní svědci.

Ivan Bogovoj, jenž navrhnul zorganizovat na Soloveckých ostrovech otrocké likvidační tábory, byl zastřelen 1940, Alexandr Nogtěv, první velitel tábora v letech 1923-1925 byl odsouzen k 15 letům žaláře, zemřel 1947 krátce po propuštění na amnestii, Theodor Eihmans, druhý velitel tábora v letech 1925-1929, byl zastřelen 1938 jako britský špión, Ivan Apetěr, velitel Solovecké věznice 1937, byl zastřelen v 8/1938. 

Kariéru zde naopak udělal Naftalij Frenkel /1883 Haifa-1960 MOW/, židovský podnikatel, uvězněný roku 1927, jenž se brzy vypracoval na jednoho z hlavních organizátorů otrockých gulagů, řídil mj. otrocké práce na stavbě bělomořsko-baltského kanálu. 

Frenkel ( viz můj článek Dřevo,výnosná investice dua Putin-Medvěděv - Andrea ...  kostlanova.blog.idnes.cz › blog

) zbohatl na dříví, stal se „ lesním králem Černého moře“, měl vlastní parníky a vydával vlastní noviny Kopejka, které pomlouvaly konkurenty. V první světové válce pašoval zbraně, spolupracoval s bolševickými prominenty, ale 1916 pro jistotu převedl svůj kapitál do Turecka, kam i odjel.

1921 v letech NEP se vrátil, a na příkaz GPU vytvořil černou burzu na vykupování zlata za papírové rubly, kterou zlato proudilo do GPU.

Po skončení výkupu GPU Frenkela 1927 zatkla, ale po příjezdu na Solovky ho oddělili od transportu a udělali z něho velitele ekonomického oddělení  - v této funkci Frenkel vyslovil svůj slavný citát o využití vězňů: „ Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.“

1929 pro něj přiletělo letadlo z Moskvy a odvezlo ho k audienci ke Stalinovi, pro kterého Frenkel vypracoval projekt likvidačních pracovních táborů po celém severu země.

První stavbou, na které projekt rozsáhlé otrocké práce vyzkoušeli, byl naprosto zbytečný Bělomořský kanál, který propojil Bílé moře s Baltským.

Za cenu statisíců mrtvých budovatelů–otroků vykopání 227 km kanálu bylo provedeno neuvěřitelným tempem – v 8/ 1931 začaly otroci rukama hloubit koryto, v krajině, kde je 9 měsíců mráz a tma, a zbytek roku vedro, močály a obrovská hejna komárů, a na jaře 1933 po novém kanálu pluly první parníky ...  .

Pro stavbu kanálu putovaly do gulagů statisíce lidí, aby se na stavbě podílely, včetně obyvatel zdejších osad – nákladní auta je sbírala přímo z ulic, aby města splnila Stranou stanovený denní příděl deportovaných.

Po celé zemi byli pozatýkáni inženýři a konstruktéři, kteří byli přinuceni pracovat na kanálu, jehož ekonomický význam byl nulový - malá hloubka znemožňovala jeho využívání většími loděmi.

Na jaře 1939 byla solovecká věznice zrušena ( blízkost finské hranice pár měsíců před válkou ), vězni byli převezeni do sibiřského Norillagu, Solovecké ostrovy byly předány Severní flotile .

Brány gulagů se začaly velmi pomalu otevírat 1953 po Stalinově smrti, ale jiné tábory pod jinými jmény přežily až do rozpadu SU, a existují i v Putinově Rusku jako trestní pracovní kolonie ( o Putinových věznicích viz dokument RFE 2019 : Jevgenij Makarov a Ruslan Vachapov byli dozorci týráni ve vězení ve městě Jaroslavl :“ Čtyřikrát mě škrtili, řekli: Zabijeme tě, pověsíme a řekneme, že to byla sebevražda“ . Mučení bylo natočeno na videu, které bylo 2018 zveřejněno - 15 dozorců a bývalý správce věznice byli poté zatčeni ).

Těmito gulagy prošlo 25 mil. ruských i neruských občanů „ zeků „ /muklů ( ruský historik a archivář zaměřený na období stalinismu Oleg Chlevnjuk *1959 ).

Nejvíce v nich ruských občanů bylo za Stalinových čistek 36-39 ( „ pročistil „ Stranu a armádu, Kominternu ),po skončení války od roku 1944 z 80% převažovaly národnostní menšiny, které Stalin obvinil ze spolupráce s nacisty ( severokavkazská etnika a Povolžští Němci ), + unavení ruští vojáci, nekvalifikovaní dělníci,  kolchozníci, válečné vdovy a děti ulice.

Bělogvardějská emigrace

Půl miliónu bělogvardějských rodin skončilo ve francouzském exilu, aristokrati, buržoazie, vojáci, umělci, často bez halíře, viz francouzský dokument Russes blancs, destins francais ( vystupují v něm mj. Macha Méril, rozená princezna Maria-Magdalena Vladimirovna Gagarina *1940 + Marina Vlady, rozená Catherine Marina de Poliakoff – Baidaroff *1938 ).

Zámožní Rusové investovali do francouzského automobilového průmyslu, filmových studií, restaurací a kabaretů ( kniha Mémoires du prince Youssoupov 2005), chudí pracovali, mj. jako taxikáři, všechny však spojovala ortodoxní církev. S příchodem světové hospodářské krize 1929 pro ně nastalo další drama –  nenávistná xenofobní vlna je smetla spolu s Židy, pro Francouze se stali „ russkofy „.

V Paříži v letech 1918-1921 skončila mj. rodina prince Trubeckého, Volkonského, Obolenského ( Alexandr Obolenský, * v Petrohradu 1916, zemřel jako pilot RAF 29.3.1940 ). Na ortodoxním hřbitově Caucade v Nice na Azurovém pobřeží jsou  pohřbeni jejich rodinní příslušníci, jsou mezi nimi i národní hrdinové, na ruských hřbitovech ve Francii končí i ruská historie – dnešní ruští občané znají jen bolševicko-putinoidní pahistorii.

Jeden z knížecích potomků Alexis Obolenský je viceprezidentem Ortodoxní kulturní asociace v Nice /ACOR, která dlouho bojovala za udržení zdejších ruských ortodoxních památek.

Ruská exilová zahraniční církev ROCOR/Russian Orthodox Church Outside Russia, založená 1920, kdy byl moskevským patriarchou Tichon, jenž vyzval k jejímu vytvoření, podléhala istanbulskému patriarchovi, nikoliv bolševickému moskevskému.

ROCOR se svým miliardovým majetkem byla po likvidaci Jelcinových mediálních oligarchů, Putinových domácích kritiků a po privatizaci Dumy na Putinovou Dumu dalším cílem Putinova boje za převzetí veškeré moci v RF i ruského majetku v zahraničí.

Putin ruskou církev ovládnul a změnil na FSB církev v roce 2004 po svém „ znovuzvolení „ ( v tomto roce si FSB přivlastnila i carskou svatojiřskou stužku ).

Po nejrůznějších úmrtích představitelů ROCOR, kteří nesouhlasili s dohodou s Moskevským patriarchátem, se Putinovi násilím a lstí podařilo přimět její vedení, aby 2007 podepsalo dohodu o jejím sloučení s moskevským patriarchátem, který získal i její majetek - v jejích budovách dnes sídlí rezidentury ruských tajných služeb , viz můj článek Putin a církevní majetek v zahraničí - Andrea Kostlánová - iDNES.czhttps://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=46892&setver=touch )

+  Smrt ruského patriarchy a územní celistvost Gruzie - Andrea ...kostlanova.blog.idnes.cz › blog

).

Bohužel, kníže Alexis Obolenský a ACOR prohráli v 12/2011 poté, co  Medvěděv s manželkou navštívil Sarkozyho v 3/2010 ( v 7/2009 totálně opilý Medvěděv vrávoral na společném snímku na G8, video již nelze spustit), a dle instrukcí Putina podepsal předchozí domluvu Putina se Sarkozym o předání chrámu v Nice do rukou moskevského FSB patriarchy, dále stavbu nového honosného chrámu v Paříži/ ve skutečnosti rezidentury FSB, a prodej lodí Mistral.

Prof. Obolenský musel jako viceprezident ACOR, která chrám spravovala od roku 1923, předat klíče od katedrály FSB představiteli Putinova Ruska, z čehož měla deprese celá zdejší bělogvardějská emigrace, která je již několik generací věrná konstantinopolskému, nikoliv moskevskému, patriarchátu, třebaže i mezi nimi se našli takoví, kteří se nechali od Putina uplatit …

Ne všechny bělogvardějské komunity ( celkem je dnes ve Francii zhruba 30.000 potomků bělogvardějců ) si nechaly své svatostánky ze strany FSB zcizit - právní bitvy se konaly mezi Putinovými úřady a potomky bělogvardějskýh rodin v Argentině a v Jižní Koreji.

Ve Francii se Putinovi nepodařilo převzít katedrálu v Biarritz, ta zůstala pod konstantinopolským patriarchou, a taktéž v Paříži katedrála Saint-Alexandre Nevsky z 8.pařížského obvodu Rue Daru.

Ani v Nice bitva nekončí : ACOR Putina obvinilo, že se chce podvodně zmocnit i hřbitova Caucade a Chrámu sv. Mikuláše a Alexandry, kdy úředníci z ruské ambasády na obě nemovitosti v 2/2016 drze vyvěsili cedule „ Majetek RF „ – druhý den na nich prof.Obolenský vyvěsil cedule: „ Brzděte, Putine, nejsme ani na Krymu, ani na východní Ukrajině „ …

Ruská ambasáda tvrdí, že jde jen o „ realitní výměnu názorů/realitní krizi „ , což není pravda, Putinovi se úplatkami 2010-11 podařilo rozdělit francouzskou bělogvardějskou komunitu. 

S Putinem těžce kolaboruje např. mezinárodní a univerzitní poradce Michel Grabar, potomek ruské aristokratické rodiny, člen Koordinační rady fóra francouzských Rusů, jenž v Putinově Rusku výnosně obchoduje, takže tvrdí, že „francouzští Rusové musí hájit národní zájmy Ruska „ , a že na Putina je nutno hledět jako na novodobého silného ruského císaře, kterého Rusové musí podporovat.

Zatímco 80letá Alexandra Castillo z významného ruského rodu prohlašuje,  že „ Putin považuje vše ruské za své, ale katedrála v Nice je ve Francii a naše ortodoxie je francouzská – otevřená pro všechny a skromná, na rozdíl od putinovské agresívní a nacionalistické ortodoxie, posedlé rituály „.

Šéf Spolku přátel ruské katedrály v Nice   ( Spolku přátel Putinovy ruské ambasády ) Pierre de Fermor, rovněž potomek aristokratické rodiny a letecký expert, vysvětluje :“ Proč bychom měli ruskému státu bránit v tom, aby na opravu katedrály v Nice věnoval 15 mil. euro ? Konstantinopol nám zaručila provizórium, a Putinovo Rusko není bolševické Rusko, není třeba se bát „ ...

Putinovo okázalé spojenectví s ruskou ortodoxní církví, tvrdá nacionalistická rétorika FSB církve a tvrdá imperiální politika Putina naštěstí nesvedla všechny. Ani moskevský FSB patriarcha ani Putin, jenž ze sebe učinil ortodoxního světce, neváhají v rámci sjednocení všech Rusů pod Putinovým despotismem rehabilitovat i rudé ikony, zejména genocidního Stalina, viz mj. Stalinova socha vztyčená v centru Moskvy v 9/2019, a další Stalinovy sochy, které Putinovi radní postavili i v jiných městech RF, či Stalinův vlak jezdící v moskevském metru na Stalinovy narozeniny.

Filozof Michel Eltchaninoff stojí za ACER, která Putina považuje za nepřítele demokracie a svobod jednotlivce, Putin zůstal agentem KGB.

Eltchaninoff uvádí, že „ putinovská ideologie je tak obsáhlá, že se v ní najde každý zahraniční Rus, ale jde jen o kouřovou clonu, za kterou stojí Putinova snaha rehabilitovat stalinismus a obnovit Sovětský svaz  „ ...

Bělogvardějci byli rozpolceni již při bolševickém puči - byli mezi nimi stoupenci cara i jeho odpůrci, aristokracie i prostý plebs, byli mezi nimi přívrženci konstantinopolského patriarchy, ale i Synodu bez hranic - takže vytvořili i různé organizace a spolky, některé z nich, např. každoročně organizují pro mládež ze svých řad ozdravné letní tábory v Alpách.

Organizace Křestˇanská akce ruských studentů/ACER je liberální, zatímco Vítězná garda si udržela nostalgii a vzpomínky na samoděržaví, a každé ráno a večer vytahují/stahují ruskou a francouzskou vlajku nad svým sídlem. Jejich mottem je „ Za Rusko a za víru ! „ .

V době Putinova Ruska však jejich společný odpor k bolševickému puči již nestačí na vzájemnou soudržnost, udržovanou mj. časopisem  Philosophie Magazine, jehož zakladatelem byl ruský kněz z katedrály v Nice  ...

KGB major Putin převzal Marxovu poučku, že náboženství je opiem lidu, protože lidé pod tímto opiátem pracují a nestěžují si, v Orwellově Animal Farm náboženství představuje Moses the Raven.

V 5/2007 Putin likvidací nejrůznějších představitelů ROCOR, kteří se mu odmítli podřídit, násilím sjednotil exilovou a domácí ruskou ortodoxní církev, šlo mu zejména o její obrovský pozemkový majetek v zahraničí, její zahraniční sídla přeměnil v centrály FSB, které provádí nábor agentů jak ze státních příslušníků dané země,tak z řad místní ruské komunity.

Při Putinově inauguraci 2000 pravoslavná církev prohlásila cara a jeho rodinu za svaté, a Putin začal do Kremlu zvát klíčové představitele bělogvardějské komunity, včetně příbuzné zavražděného cara, které korumpoval – slíbil jim lukrativní obchodní podnikání v RF a luxusní byty v Moskvě.

2003 nechal Putin natočit slavným režisérem a ruským nacionalistou Nikitou Michalkovem, placeným putinoidem, 7 filmů o bělogvardějské emigraci, které odvysílala Putinova TV ( v 10/2007 Michalkov, jenž vyrobil Putinovi k 55. narozeninám TV pořad, spolupodepsal otevřený dopis, ve kterém placení putinoidi Putina žádali, aby zůstal ve funkci prezidenta doživotně, v 10/2006 Michalkov  v Bělehradě vyřvával, že Kosovo je a bude srbské, a protože podpořil zabrání Krymu, nesmí na Ukrajinu – požadoval však propuštění ukrajinského režiséra Olega Sencova).

Líbánky s bělogvardějci pokračovaly i na banketech ruské ambasády v Paříži, kde potomci bělogvardějců defilovali vedle postsovětských Putinových KGB kádrů. Vzali si k srdci Putinovo prohlášení na ruském hřbitově Sainte-Genevieve-des-Bois (Essonne), kde Putin při dvoudenní návštěvě Paříže v 11/2009 s kamennou tváří pravil: “ Nesmíme zapomenout, že jsme všichni děti jedné matky – Ruska „ ...

2016 bylo sblížení formalizováno zákonem nabízejícím potomkům emigrantů vágní status „ krajanů „  (připomíná to Stalinovu akci z konce 20. a z počátku 30. let, kdy vábil do země levičáky z celého světa a ruské emigranty z roku 1917 – hned po příjezdu skončili ve vězení a poté byli deportováni do gulagů. ...

Bělogvardějskému generálu Antonu Děnikinovi /1872-1948/ Putin zkorumpoval dceru Marinu. Po porážce Francie byl Děnikin ( 68) zajat nacisty, kteří ho vsadili do domácího vězení, protože odmítl nechat se zneužít pro nacistickou antisovětskou a antisemitistickou propagandu. Na konci války gen. Děnikin neúspěšně apeloval na západní spojence, aby ruské zajatce násilně nevraceli do bolševického Ruska, kde je čekala smrt ve vězení či v gulazích.

Od roku 1945 do své smrti v roce 1947 žil v New Yorku, kde zemřel 8.8.1947, a  byl pohřben s vojenskými poctami na hřbitově v Detroitu.  V roce 2004 si FSB přivlastnila imperiální svatojiřskou stužku, a Děnikinova dcera Marina Antonovna Děnikinová v roce 2005 od Putina obdržela ruské občanství, načež Putin nechal ostatky Děnikina převézt do Ruska a pohřbít na hřbitově Donského kláštera v Moskvě.

Dalším pozitivním signálem pro bělogvardějskou komunitu v zahraničí bylo, když KGB major Putin, jenž se na podzim 2006 zbavil Politkovské a Litviněnka, o pár měsíců později i Jelcina, a jenž vykrádal archívy Sacharova Memorial o gulazích,  v 6/2007 vyznamenal Solženicyna  „ státní cenou „ /bývalou Stalinovou/poté Leninovou  cenou  (Solženicyn byl druhou osobou, která cenu dostala po patriarchovi Alexeji II. ),  a hned poté jej okázale (a štítivě)  navštívil v jeho prostém domě Troice-Lykovo u Moskvy, třebaže si s ním neměl co říci, a jen jej pro svoji propagandu zneužil – do roka a do dne Solženicyn zemřel na infarkt (89) v 8/08, a Putin mu výsměšně na pohřeb nechal poslat kytici rudých růží ( v 3/2010 zemřel další nepříjemný svědek Putinovy falzifikace dějin – Vladimír Iljušin  ) ...

Příbuzní posledního ruského cara neochvějně stojí za Putinovou agresívní politikou.

„S prezidentem Vladimirem Putinem máme vřelé vztahy,“ poznamenává carevič Georgij Michajlovič. „Putin má můj obdiv, jak dokáže vládnout tak rozlehlému a složitému státu jako je Rusko,“ dodává, zatímco britský princ Charles přirovnal v 5/2014 Putina k Hitlerovi.

Putinovi se líbání s bělogvardějci vyplatilo – v 12/2014 za největší krize v době Putinovy agrese na Ukrajině, zaslalo Putinovi dopis na jeho podporu při záboru Krymu přes 400 potomků prestižních aristokratických rodin, většinou francouzských, v němž protestují proti patologické rusofobii a proti genocidě ruského obyvatelstva na Ukrajině , mezi nimi Grabar a de Fermor, také většina členů ruskou ambasádou placené Asociace přátel ruské ortodoxní katedrály v Nice.

V článku Ivety Polochové  z 20.7.15  „Rusové opět řeší návrat Romanovců, carská dynastie je však rozhádaná“  se mj. píše , že 20. 7. 2015 poslanec Vladimir Petrov v listu Izvestija prohlásil : „V současné době probíhá proces obnovy ruské moci a během tak důležitého historického momentu nemohou členové carského rodu Romanovců zůstat stranou „ . Petrov poté potomky carské rodiny vyzval k návratu do Ruska.

Potomci Romanovců by podle něj měli získat zvláštní status a jako sídlo jeden z někdejších carských paláců – buď v Petrohradu, nebo na anektovaném Krymu ...

Šéf kanceláře velkokněžny Marie Vladimirovny Romanovové  Alexander Zakatov však prohlásil, že carská rodina se o nic neprosí. O rehabilitaci dynastie a její uznání coby historické a kulturní instituce usiluje už léta, iniciativa by prý ale měla vzejít z Moskvy.

„Potomci se nechtějí zapojovat do politiky. Chtějí se jen trvale přestěhovat do Ruska pod novým statusem,“ prohlásil Zakatov. Ten si prý velkokněžna představuje podobný některým jiným evropským panovnickým rodům, aniž by prý toužila po restituci majetku „.

O rok později bylo všechno jinak : Velkokněžna Marie Vladimirovna s carevičem Georgijem Michajlovičem dorazila v 5/2016 na Krym a podpořila anexi poloostrova. Kněžna zde byla přítomna odhalení pamětní desky.

Část carova příbuzenstva 1918 prchla ze země a rozdělila se do dvou větví dynastie, které se prohlašují za jediné právoplatné následovníky carů a zpochybňují legitimitu té druhé.

Maria Vladimirovna Romanovová je potomkem mužské linie Alexandra II., narodila se 1953 v Madridu, kde dodnes žije ( byť má i Putinovo ruské občanství ). Je jediným potomkem Vladimira Romanova a Leonidy Bagrationové-Muchranské. Marijin děd Kirill Vladimirovič byl vnukem ruského cara Alexandra II. a od roku 1924 držitelem titulu „car ve vyhnanství „ .

Maria vystudovala v Oxfordu, několik let byla provdaná za Františka Viléma Pruského, s nímž má syna Grigorije Michajloviče Romanova-Hohenzollerna.

Marie Vladimirovna má podporu ruské pravoslavné církve - švýcarské Sdružení Romanovců, které své nároky odvozuje od cara Mikuláše I, ji ale neuznává s tím, že její syn je pruský princ.

„Návrat Krymu byl nutný a je v souladu se zákonem,“ uvedla velkokněžna 2014 v rozhovoru pro list Izvestija, a zopakovala Putinovu propagandu, podle níž Krym nemohl zůstat ukrajinským, protože v Kyjevě došlo „k puči a moci se ujali extrémní nacionalisté“.

Angažuje se v různých ruských charitách, je patronkou různých ruských univerzit a nadací, účastní se ceremonií.

Proti nárokům této větve se staví exilový kníže Dmitrij Romanov, pravnuk cara Mikuláše I., který v Rusku vládl před Alexandrem II, narozený 1926 v Paříži, má dánské občanství, a vede švýcarskou skupinu Sdružení Romanovců.

I on, jako bývalý bankéř, se angažuje v charitě v Rusku a podpořil anexi Krymu.

( viz také článek Deník.cz z 12.8.15 „ Romanovci se nechtějí vrátit do Ruska a usilovat o zvláštní status „ )